Pracovní review: SWEEP

Asi není tak úplně běžné psát review, když přečtete přibližně knihu a půl z bind upu tří a celkem patnácti knih... pokud vám tahle věta nedává smysl, ani se moc nedivím :)

Abych to uvedla na pravou míru: Sweep je patnáctidílná série autorky Cate Tiernan a začala vycházet už v roce 2001 (původní obálky se podle mě moc nepovedly...) a teď slaví určité znovuzrození, kdy ji nakladatelství Speak, jež spadá pod americký Penguin, vydává znovu, tentokrát po třech knihách v pořádných špalcích a s určitě povedenějším designem. Já jsem začala číst ten první špalek, který obsahuje Book of Shadows, Coven a Blood Witch. Původně jsem měla v plánu přečíst jen Book of Shadows a o tom vám tady poreferovat. Ale po dočtení prvního dílu jsem byla tak napnutá, jak že to bude dál, tak jsem si říkala, že jen tak trochu nakouknu do první kapitoly... No, zkrátím to, bylo z toho nakonec 80 stránek, než jsem se přinutila knížku odložit (zčásti za to může také skutečnost, že autobus, v kterém jsem seděla, právě dorazil do Prahy :)

Než se vrhnu na samotné hodnocení, asi by to chtělo pár informací o knize pro ty, co o ní ještě neslyšeli:

Cate Tiernan

SWEEP (vol. 1)

Anotace z Goodreads:

První tři knihy (Book of Shadows; The Coven; Blood Witch) svázané do jedné! Morgan Rowlandsovou nikdy nenapadlo, že byla víc, ​​než jen obyčejná šestnáctiletá dívka. Ale pak potká Cala, podmanivě krásného vůdce spolku čarodějek, a právě on způsobí, že se celý její svět obrátí vzhůru nohama. Morgan zjistí, že i ona je čarodějka pocházející z prastarého a mocného rodu. Stejně jako Cal. Spojení, které mezi nimi okamžitě vznikne, je nezničitelné. Morgan ovšem brzy zjistí, že její moc je příliš silná a vymyká se jí z rukou. A začne tušit, že Cal před ní cosi tají... tajemství, které by je oba mohlo zničit.

Sweep na první pohled vypadá jako další z řady YA sérií amerických středoškolských románků s čarodějnickým přídechem. A vlastně to tak i je. Přinejmenším na prvních přibližně padesáti stránkách. Uvedení do děje vás nenechá mýlit, že hlavní hrdinka je variace na ošklivé kačátko, ze kterého vyroste krásná labuť, na začátku trochu divná, nenápadná, pro kluky nezajímavá. Její kamarádka je pochopitelně krasavice inteligentní (ač možná příliš dravá) no a ON je prostě naprosto dokonalý, že jen při pohledu na něj se vám okamžitě rozklepou kolena... To mi trochu vadilo a po prvních kapitolách jsem vážně uvažovala, že knížku odložím, protože tohle je už fakt trapárna... Ale pak to začalo být docela zajímavé, a tak jsem se nad tyhle klišé dovedla povznést.

Sweep totiž není úplně tradiční čarodějnická knížka v pravém slova smyslu. Její zápletka je založená na mnohem reálnějších základech a kouzlení, jaké známe z jiných, podobných knih, tu moc nenajdeme, a to mi přišlo zajímavé. Celé to stojí a padá s takzvanou wiccou, což je skutečně existující náboženství rozšířené hlavně v anglosaských zemích a jeho příslušníci se sami nazývají čaroděj či čarodějka (v angličtině witch, jak pro ženy, tak pro muže), ale neztotožňují se s klasickým čarodějnictvím, černou magií a nadpřirozenými triky. I proto, aby se od toho distancovali, často spelují slovo magic s K na konci, tedy magick a stejně je tomu i v těchto knihách. Ve wicce jde hlavně o kult přírody a její uctívání za pomocí promyšlených rituálů. Během roku slaví několik velkých svátků včetně Samhainu, který v moderní společnosti trochu splývá s Halloweenem. Autorka tohle vše samozřejmě do knih zapojuje. Tedy žádné velké efekty.

Ani název prvního dílu není náhodný - Book of Shadows neboli Kniha stínů slouží vyznavačům wiccy k zapisování rituálů, citátů, kouzel či zážitků. Ale dost čarodějnické teorie, zpět ke knize samotné: (omlouvám se za tuhle možná nudnou vsuvku, ale přišlo mi to důležité a navíc mě to docela fascinuje, internet je toho plný :)). Hlavní hrdinka Morgan, to ošklivé kačátko, je pochopitelně čarodějka, a to dokonce čarodějka pocházející z mocného rodu, jak se můžete dočíst už v anotaci. Tohle na začátku knihy neví, ale dozvídá se to díky už zmiňovanému dokonalému Calovi, který se právě s matkou přestěhoval k nim do města. Cal (mimo jiné jistě i díky svému vzhledu) se téměř okamžitě stane oblíbeným klukem a coby takový pozve pár spolužáků na party pod širým nebem, kde jim poprvé odhalí možnosti wiccy. Na to, abyste ji vyznávali, totiž vůbec nemusíte být čaroděj či čarodějka, opravdu jde o svého druhu náboženství. A nejspíš proto, že je Cal tak oblíbený, získá hned řadu stoupenců, kteří s ním jsou ochotni založit nový "coven" - tedy spolek či kruh který vykonává a oslavuje rituály wiccy - tohle slovo se do češtiny podle mě trochu hloupě překládá jako "sabat", ale význam leží trochu někde jinde. To okamžité nadšení téměř všech oslovených (i kluků!) mi připadalo malinko hloupé... moc si nedovedu představit šestnáctiletého kluka, který se nadchne pro vzývání čtyř živlů, očišťování kruhu a podobné čarodějnosti... tohle mohla autorka vyřešit kapku jinak, ale možná je ten Cal prostě uhrančivá osobnost, když je ten čaroděj... :)

Baví mě, jak má téměř každá kniha, v které se mihnou čarodějky, svou teorii o tom, jak to bylo s jejich upalování. Podle Rowlingové k žádnému upalování vlastně nedocházelo, čarodějové to předstírali a užívali si, jak je plameny lechtají, v Tajném kruhu od L.J. Smith se tvrdí, že upalovali nevinné, protože pravé čarodějky dávno zdrhly a založily New Salem... no a Cate Tiernan zase čtenáři předkládá složitou teorii o tom, že upalování čarodějek vlastně zorganizovaly čarodějky samy, totiž jejich mezi sebou soupeřící klany. Jak jsem už psala, vyznavač wiccy může být obyčejný smrtelník, ale mnohem větší moc a sílu má, pokud je takzvaná "blood witch", tedy čaroděj či čarodějka na základě krevní linie, která se dědí a může patřit jednomu ze sedmi velkých mocných klanů (to už je autorčina fikce). Těchto sedm klanů už dnes neexistuje, buď se navzájem povraždili nebo se jejich příslušníci rozprchli do světa a přestali se wicce věnovat. No a Morgan je pochopitelně spřízněná s jedním z těch nejmocnějších - to není žádné překvapení. Zajímavější je, jak na to postupně přichází. Autorka tady totiž zdůrazňuje konflikt mezi křesťanstvím a wiccou... Křesťané (hlavně asi katolíci) považují toto náboženství za téměř vzývání ďábla a čarodějnictví, jak ho asi známe. Přitom wicca navazuje na stará pohanská náboženství, ze kterých vlastně vychází spousta dnes již křesťanských zvyků a rituálů. Morgan a její rodina jsou katolíci, klasičtí američtí, co chodí každou neděli do kostela a jejím rodičům tedy není po chuti, že si Morgan zahrává s čarodějnictvím. 

Když ale Morgan zjistí, že je čarodějka po krevní linii, obviní rodiče z pokrytectví, protože když je  čarodějka ona, musí být přece i oni... a v tomhle okamžiku vyjde najevo, že je adoptovaná. V první části druhé knihy Morgan pátrá po své pravé matce a otci, které stihl opravdu krutý osud... ale to by bylo moc prozrazování i přes spoiler... a navíc se celý objasní nejspíš až v třetí knize, takže spoileruju sama sebe, abych se nepodívala na konec Blood Witch :)

No mám dojem, že začínám být moc ukecaná, tak abych to nějak uzavřela - možná už jste ze samotného textu pochopili, že mě knížka fakt zaujala. Moc pěkně se čte a díky těm reálným základům mě ani tak nerozčilovalo to, že si Morgan dlouho nepřipouštěla a dlouho jí nedocházelo, že je opravdu opravdová čarodějka - protože vy byste tomu hned uvěřili? Já teda ne :) První kniha a půl měla jen pár vad, které jsem už zmínila, takže kvůli nim a taky trochu kvůli tomu, že má tahle série těch neskutečných 15 dílů (nedovedu si představit, co se tam všechno může dít, trochu se bojím, že se to postupně rozpadne...), téhle "knížce a půl" uděluju:

photos from weheartit.com, flickr.com