Pracovní review: MONSTER HIGH - MŮJ SOUSED GHÚL

Lisi Harrisonová

MONSTER HIGH - MŮJ SOUSED GHÚL

Oficiální anotace: Cleo byla královnou mezi SOVáky i normáky na celé Merstonově střední. Ale teď je to samé „Frankie tohle“ a „Melody támhle“. Tyhle holky vědí, jak jí pořádně zamotat řasy. A když Cleo dostane příležitost fotit pro Teen Vogue, všechno se zdá být zase v pořádku… dokud se ostatní SOVáci nerozhodnout vystoupit v tom podivném filmu, který má dokázat, že vlastně vůbec nejsou nebezpeční. A tohle jim má získat svobodu? Probohyně, to je ale směšné! A hlavně nebezpečné…

Pokračování Monster High se nese ve stejném duchu jako jednička. Takže pokud jste četli první díl, vlastně vás nemůže nic překvapit. Už víte, že v Salemu žijí příšery, které se skrývají, seč mohou, před obyčejnými "normáky". A taky víte, že byste jim neměli říkat příšery, ale pěkně sofistikovaně SOV, neboli SOVáci, Sabotéři obvyklých vlastností... První díl končil v zásadě dramatickou událostí, kde Frankie Steinové upadla hlava... a dvojka vlastně začíná téměř ve stejném momentu a rozvíjí bláznivé teorie a honičky a snahu SOVáků ukázat, že jinakost je fajn, a není důvod se za ni stydět, zkrátka že freak je chic... :) Dvojka má navíc pár dobrých fórků a jednou z postav v popředí je Cleo de Nile, která mě docela baví, právě proto, jak je svojská, egyptská a se zdůrazňováním tohohle faktu si autorka fakt docela vyhrála. A hlavně to není tak docela kladná postava a já mám zkrátka pro potvory slabost... Česky tahle knížka vychází už v půlce ledna, pak se budete moct pokochat :)

Poslední dobou mám pocit, že na mě tyhle příšerky vykukujou fakt všude a z každého rohu. Panenky, oblečky, deníčky, penály, webovky, seriál, Ewa Farna... zkrátka pořádná mediální masáž jaksepatří... To mě trošku odrazuje, ale na druhou stranu je docela zábavné v přímém přenosu sledovat, jak se vyrábí takový fenomén... A navíc, jak už jsem psala o prvním díle tady, líbí se mi ten maličko "moralizující" podtext, že být jiný není vždycky docela průšvih a stojí za to si stát za svojí identitou. A i když ty mattelovské panenky vypadají skoro jako čistokrevné Barbie, je tady právě to slovíčko skoro, které je činí o něco zajímavější... jen ty nohy by nemusely mít tak dlouhé... :D btw, má desetiletá neteř Ježíškovi napsala o všechny  tyhle panenky (no, není troškařka :D) a na mě vyšla Clawdeen Wolfová, což je z nějakého důvodu barbína, která se prostě ani náhodou nedá sehnat... kdybyste věděli, kde ji ukořistit, budu vděčná za jakýkoli tip...! :) A Můj soused ghúl (což je mimochodem paralela na Mého souseda zabijáka, kdybyste to nepochopili... :)) ode mě dostává zasloužené tři hvězdičky...