Pracovní review: ANNA AND THE FRENCH KISS

Stephanie Perkins

ANNA AND THE FRENCH KISS

Anotace z Goodreads:

Anna se těší na svůj poslední ročník na střední v Atlantě, kde má skvělou brigádu, loajální nejlepší kamarádku a kluka, s kterým to vypadá, že by z toho mohlo být něco víc. Což je důvod, proč není vůbec nadšená, že ji otec odešle na internátní školu v Paříži. Dokud nepotká Étienna St. Claire, dokonalého Pařížana (a taky Angličana a Američana s neodolatelným přízvukem). Jediný problém je, že je zadaný, a Anna vlastně taky, jestli se něco vyvine z jejího téměř vztahu doma. A když se zima s jarem sejde, skončí tenhle rok romantickým francouzkým polibkem - na který se Anna i čtenáři tak těší?

(POZOR! může obsahovat SPOILERY!)

Photo © Teresinha

Na tuhle knížku jsem všude četla tolik chvály, až jsem se bála, že k ní přistupuju s přílišným očekávání. Hlavně mě na ni ale upozornila Syki, takže především kvůli ní píšu tuhle review. Anna and the French Kiss je milostný románek se vším všudy, najdete v něm přesně to, co očekáváte - sympatickou hlavní hrdinku (která má okamžiky, kdy vás šíleně vytáčí), její nejlepší kamarádku, která zradí, zlou holku, co vám leze na nervy a vám dělá dobře, že nedostane co chce (škoda, že jí Anna nezlomila nos, když mohla :)), toho nepravého (vlastně hned několik nepravých...) no a pochopitelně toho Pravého s velkým P. Téměř dokonalého, nádherného, neodolatelného s hebkými vlasy... a taky je tu Paříž. Paříž je, jak už název a obálka napovídají, hlavním místem děje a velká přidaná hodnota knihy. Protože kde už jinde prožít romantickou lásku než v Paříži?

Knížka sama je taky skoro dokonalá. A příběh ve své dokonalosti docela prostý: Anna má rok studovat v Paříži na americké škole, kde nikoho nezná, a dokonce ani neumí francouzky. To se ovšem brzo změní, rychle se seznámí s ostatními studenty a život bez rodičů na internátní škole může začít. Říkám rovnou, že se mi líbí příběhy zasazené do internátních škol či podobných institucí. To, že hlavního hrdinu odříznete od rodiny, kamarádů a hodíte ho do zcela jiného, nového prostředí, vám dává neskutečné možnosti, jak příběh využít a jak vést jeho hlavní linku (ostatně z toho těží i Harry Potter :)).

Autorka tohle jistě dobře ví, proto je její kniha dobře vystavěná. Přesto má několik ALE, o kterých se tu chci zmínit. Zaprvé je opravdu dost americká. Což sice na první pohled není žádná nevýhoda, ale jelikož já ji čtu s úvahou, zda ji česky vydat, či nevydat, musím myslet i na tohle. Konkrétně mám na mysli některé příliš americké - tj. neevropské - momenty, u kterých si nejsem jistá, že by si český čtenář (nebo spíš čtenářka) neťukal na hlavu, jak je ta Anna vlastně pitomá. A ona přitom není. Jen má jiný pohled na svět, z druhého břehu Atlantiku. Jde třeba o to, jak je šokovaná velikostí Notre Dame. Vím, že ta katedrála je fakt veliká, ale že bych se z ní zas posadila na zadek? V Evropě máme takových spousty. V Americe ne. Nebo to, že v jednom okamžiku prohlásí Emila Zolu za ženu, Emily... je to přece chytrá holka, zajímá se o skoro artové filmy, ráda čte a nezná Emila Zolu? To je ale blbá američanka... a takhle bych mohla pokračovat. Všechno jsou to okamžiky, které knížce z našeho pohledu trochu ubírají, protože na Annu v našem kontextu vrhají jiné světlo, než jistě zamýšlela autorka.

Photo from weheartit.com

Vedle toho je tu ještě několik redaktorsky a překladatelsky zapeklitých momentů. U překladových knih často narazíte na pasáže, kde si říkáte, že tohle fakt nejde převést do češtiny, že prostě něco zůstane lost in translation... Například přemýšlím, jak by v českém překladu bylo vysvětleno, proč se hlavní hrdinka Anna Oliphant a její kamarádka Bridgette Saunderwick navzájem obdarovávají figurkamy slonů a banánů (v případě Anny) a figurkami mostů a sendvičů (v případě Bridge). Možná podceňuju české čtenáře (a teď, jak to vidím černé na bílém, možná by to zas nebyl takový problém...), ale určitě je třeba se nad tím zamyslet. Horší by to bylo v případech, kde se střetává britská a americká angličtina (protože Étienne má v sobě něco britské krve, je na tom postaveno několik vtipných hříček). Jasně, to je ve velké spoustě knih a vždycky se to nějak vyřeší. A vždycky někde ubude nějakého významu.

Možná o tom tak přemýšlím proto, že se mi kniha tak líbila. Bojím se, že když se přeloží, už to nebude ono. Co myslíte? Je taky fakt, že někde kolem strany 200 (z celkových 370) jsem si řkala, že je už se to nějak táhne a kdy už ji ten Étienne konečně políbí... :) Tahle knížka je dost předvídatelná a vlastně celou dobu víte, co se bude dít (že Annina kamarádka Bridge začne randit s Tophem - což je ten, od kterého si Anna něco slibovala - jsem věděla v minimálně o sto stránek dřív, než to vyšlo najevo) a víte, jak to skončí. Ale tak to u milostných románků chodí. Nečtete je proto, aby vás překvapily a šokovaly svým dějem. Spíš proto, abyste se ujistili, že romantická láska pořád existuje. Minimálně v knihách :) Suma sumárum stojí tahle knížka v angličtině za to, protože vedle toho, že je to veliká romanťárna, je taky vtipná, a proto jí uděluju:

Jen mi poraďte... vydat česky, či nevydat?