Quote of the Week (2)

Je sobota, tudíž nejvyšší čas na druhý příspěvek do sobotního meme Quote of the Week, které pořádá Judit.

O co jde:

• Postnout 1 vtipný výrok z knihy.
• Postnout 1 romantickou scénu z knihy.
• Postnout 1 výrok, který vás donutil zamyslet se, nad kterým jste se pozastavili, který pro vás něco symbolizoval...
  

dneska trochu klasiky...

Jane Austenová

PÝCHA A PŘEDSUDEK

VTIPNÝ MOMENT:

…Již častěji jsem poznamenal k lady Catherine, že její okouzlující dceruška je rozená vévodkyně a že ani v nejvznešenějších kruzích by nestála skromně stranou, nýbrž zářila nade všemi. Takové maličkosti se Její Jasnosti zamluvají a já jsem se rozhodl, že budu zvlášť pečlivě dbát, abych k ní byl v tomto směru vždy pozorný.“

„Odhadl jste situaci dobře,“ pravil pan Bennet. „Ještě štěstí, že máte povahu na takovéto taktní komplimenty. Smím se vás zeptat, zda jsou tyto lichotky výsledkem okamžité inspirace, nebo se jim naučíte předem?“

„Většinou vyplynou z okamžité situace, a třebaže si někdy pro zábavu sestavuji zvučné poklony, které se mohou hodit kdykoli, snažím se vždycky dodat jim zdání co možná největší bezprostřednosti.“

Panu Bennetovi se dokonale splnilo očekávání. Bratránek se ukázal jako nebetyčný hlupák, jak doufal, a proto mu naslouchal s upřímnou rozkoší, ač přitom zachovával vážnou tvář, a kromě toho, že občas pohlédl na Elizabeth, své potěšení s nikým nesdílel.

ROMANTICKÁ SCÉNA:

Její odpověď v něm vyvolala takový příval štěstí, jaký ještě nikdy nepocítil, a začal k ní promlouvat vřele a do té míry rozumně, jak se dá očekávat u muže bezmezně zamilovaného. Kdyby mu Elizabeth dokázala pohlédnout do očí, viděla by, jak se u tvář rozzářila a zkrásněla blahem, takhle však jen naslouchala, co jí říká o své lásce a jak bez ní nemůže být, a každým okamžikem jí jeho cit připadal cennější.

Kráčeli dál, ani si všímali kam. Srdce jim překypovala a měli si toho tolik co povědět, že nemohli věnovat pozornost ničemu jinému.

SILNÝ MOMENT:

Že se tak sebevědomý člověk dokázal takhle změnit, to nevzbuzovalo jen úžas, ale i vděk – neboť to musela způsobit láska – vřelá láska, a ta se jí zdála spíše hodna podpory než zavržení, třebaže nedokázala své pocity jasně definovat. Ctila a vážila si ho, byla mu vděčná, upřímně mu přála všechno nejlepší, a jen by ráda věděla, jestli sama touží, aby to záviselo na ní, a zda by to přineslo štěstí jemu i jí, kdyby využila té moci, kterou cítila, že nad ním má, aby se jí opět začal dvořit.