Holiday diary (1)

Konečně jsem se dostatečně aklimatizovala, abych sem mohla hodit svůj první příspěvek do báječného letně prázdninového meme, které vymyslela Kath. V neděli uprostřed noci jsem se vrátila z Anglie, kde jsem strávila úžasných deset dní a přivezla jsem si pochopitelně i nějaké knížky, jak jinak... ale popořadě :)

Trinity College v Cambridge

Do Anglie jsme letěli s tím, že si vypůjčíme auto a pěkně probrázdíme Britské ostrovy, což se maximálně podařilo. Počasí nám docela přálo, až na těch pár kapek a mraků v druhé půlce týdne, se kterými se v Anglii zkrátka musí počítat... Přiletěli jsme na letiště v Lutonu poblíž Londýna a z půjčovny aut zamířili rovnou směrem do Cambridge. Tedy řeknu vám, řídit vlevo je opravdu nářez, to musím uznat, ač nemám řidičák... Naštěstí na to máme ty chlapy, aby zvládali takhle náročné výzvy, no ne? Já jsem jen plnila roli chápavé asistentky, co kontroluje navigaci (která je někdy teda fakt, fakt pitomá, ovšem o tom až o pár odstavců dál :)) a malého hromosvodu regulujícího občasný příval nadávek... ale vlastně to byla legrace. Tak a teď Cambridge - je to moc pěkné město, plné studentů, jak jinak. Navíc jsme se trefili do Graduation week, takže tam pobíhala spousta studentů v absolventských hábitech... Řeknu vám, na takových kolejích je jistě radost studovat, vypadá to tam trochu jako v Bradavicích :) A ty zahrady všude kolem... no nádhera.

u jezera Derwent Water

Po Cambridgi jsme pokračovali směrem k Yorku, což je také moc krásné město (budu se trochu opakovat, líbilo se mi všude :D) a pak do oblasti Lake District, kde působili Jezerní básníci a hlavně je tam nádherná příroda kolem báječně modrých jezer. Vyšlápli jsme tam na horu Cat Bells, já sice s jazykem na vestě, ale ten výhled stál za to... Dál náš roadtrip pokračoval trochu jižněji, k okolí řeky Wye a na pomezí Anglie a Walesu do Forest of Dean. Za zmínku určitě stojí naprosto dokonalé městečko Hay-on-Wye, které je plné antikvariátů, takže tam jsem byla jako ve snu... :). A Forest of Dean jako takový je zajímavý tím, že se v něm natáčely záběry z první části posledního Harryho Pottera, ale hlavně v jeho okolí kdysi J. K. Rowling žila. V roce 1974 se jako malá s rodiči přestěhovala do domku Church Cottage nedaleko Tutshillu a Chepstow na pomezí Walesu, v povodí řek Wye a Severn, přímo v srdci chráněné krajinné oblasti Dean.

jedno z knihkupectví v Hay-on-Wye, tentokrát venkovní :)

popisek tady asi není třeba...

Další na řadě byl Bath, trošku snobské lázeňské městečko, takové britské Karlovy Vary. A pak Stonehenge. Na tohle místo jsem byla hodně zvědavá a musím říct, že stojí za to ho vidět. Sice vás nepustí přímo až ke kamenům, ale můžete je celé pěkně kolem dokola obejít. Překvapilo mě, jak je blízko k silnici a dálnici, to a všudypřítomné davy turistů trošku narušují celkovou atmosféru. Naštěstí jsme tam byli navečer po dni, kdy nebylo moc hezky, takže tam nejspíš zas až tak narváno nebylo. Když tam stojíte a díváte se na ty šutry, uvědomíte si, že je neuvěřitelné, jak dlouho tam už stojí a určitá energie tam jistojistě proudí, cítila jsem to, fakt... :)

photo from walesonline.co.uk

Jako poslední zastávka nás čekal Londýn, kde jsme strávili sice jen dva dny, ale jak jsem psala, už jsme tam byli, takže to nebyl hlavní cíl tohohle výletu. Z Londýna, tedy hlavně z cesty do něj, mám jeden dost zábavný zážitek. Tedy teď už je zábavný, v tom okamžiku to zas taková legrace nebyla... Přijížděli jsme k městu od východu a naši kamarádi, u kterých jsme zůstávali, bydlí na západě Londýna. Londýn je opravdu megaobří aglomerace obehnaná kruhy dálnic, nadjezdů, podjezdů, sjezdů a křižovatek, takže by se dalo čekat, že objet ho po nějakém okruhu a dostat se na ten západ, by neměl být žádný velký problém... ne ovšem pro naši navigaci, která coby užitečný idiot hledá nejkratší cestu nehledě na kvalitu cest a ta vedla pochopitelně přes centrum. Nemyslete si, že nás to nenapadlo, přece jen si s ní už nějakou chvilku užíváme. Takže jsme se pokoušeli nastavit trasu tak, aby přes to samé centrum Londýna nevedla... ale nedala si říct, holka jedna tvrdohlavá. Navíc ji to velkoměsto nejspíš natolik vyděsilo, že se v jednu chvíli docela ztratila a pořád jen tvrdila, že přepočítává, přepočítává, přepočítává... Usoudila jsem, že to celé moc pěkně sehrála, protože se chtěla podívat na světovou premiéru posledního Harryho Pottera, protože ano, přesně v ten den jsme do Londýna přijížděli (a hustota dopravy tomu odpovídala)... a tak jsme se zničehonic ocitli na Trafalgar Square, kde proudily davy lidí a byly tam ty kulisy a všechno - jen ti hlavní už ne, bylo to asi v půl deváté, ale stejně to byl zážitek to i když jen tak letem světem z auta vidět. Požádat svého řidiče, aby mi zastavil, abych si to tam mohla vyfotit, jsem si nedovolila, protože nálada byla v ten okamžik kvůli talentované navigaci na bodu mrazu, takže by mě tam možná i vysadil a pokračoval dál beze mě : D

poznáváte bradavickou Velkou síň?

Z Londýna jsme ještě vyrazili na jeden výlet do Oxfordu, dalšího univerzitního města, opět trochu v duchu Harryho (ta Anglie je pro mě zkrátka takhle tematická, myslete si, že jsem magor... :)), tentokrát opravdověji, protože v místní Christ Church College se natáčely interiéry z Bradavic v prvních filmech. V Londýně jsme kromě Westminster Abbey a Greenwiche bezkonkurenčně nejvíc času strávili v knihkupectví Waterstones na Piccadilly, na což jsem se těšila jak malá na Vánoce :) A samozřejmě se vám pochlubím se svým úlovkem: 

Harryho Pottera a Tajemnou komnatu jsem si pořídila v jednom z antikvariátů v už zmiňovaném Hay-on-Wye hlavně asi kvůli své posedlosti, kterou už jistě tušíte :) Vlastně jsem ho nikdy pořádně nečetla v originále, a tak když se tam tenhle druhý díl povaloval za dvě libry, musela jsem ho mít. Ze stejného antikvariátu mám i The Devil Wears Prada. Film mě docela bavil, takže na knížku budu zvědavá. Další knížky už jsou z Londýna: po Pretty Little Liars jsem toužila od okamžiku, kdy mě naprosto nadchla The Lying Game, When God Was a Rabit na mě vykukoval ze všech knihkupectvích po celé Británii, takže jsem podlehla zvědavosti. Prvních padesát stran zatím nebylo vůbec špatných... One Moment, One Morning mi textem na zadní straně malinko připomněl můj milovaný Noční vlak do Lisabonu, ač to bude jistě docela jiné... a nakonec The Secret Life of Bees jsem měla někde hluboko v mozku zastrčené, že to je něco dobrého, tak uvidím. Nakonec jsem si kromě Sary Shepard koupila úplně jiné knihy, než jsem měla v úmyslu, ale říkám si, že tahle intuitivní rozhodnutí bývají nejlepší... :)

vesnička Grantchester... no není to jak z Midsomeru? :)

Závěrem jen konstatuju, že Anglie určitě stojí za výlet, nejen Londýn je úžasný. Městečka a města jsou prostě dokonalá, plná domů z červených cihel a kouzelně upravených zahrad. Většinou jsme bydleli v různých bed and breakfast na venkově a britské vesnice jako by vypadly ze seriálu Vraždy v Midsomeru, se vším všudy. Dovedla bych si klidně představit, jak báječně musí být tam žít. Určitě se tam někdy chci vrátit, viděli jsme toho sice spousty, ale další velká spousta je toho, co jsme stihnout nemohli... A to jsem sem ani nevypsala všechno, kde jsme byli, abych vás nezahltila přívalem informací :) A vybrat fotky, které sem dám, byla taky docela výzva. Máme jich téměř tisíc a rozhodně jsem se jimi všemi ještě nedokázala prokousat... (jo, jsem trošku máklá a fotím skoro všechno :)) Takže jestli někdy dostanete chuť objevovat Britské ostrovy, jen do toho, vřele doporučuju!

photos © Teresinha