Review: JEDEN DEN

David Nicholls

JEDEN DEN

Oficiální anotace: Představte si, že někdy během střední školy potkáte člověka, který vám tak přiroste k srdci, že už ho nikdy nedostanete z hlavy. Chodit spolu ale nezačnete. Přesně to je případ Dextera a Emmy, kteří jsou přátelé už dvacet let - od osmaosmdesátého se setkávají vždy po roce. Je samozřejmě jen otázka času - i když nepřiměřeně dlouhého - než se z takového vztahu vyklube něco víc, než jen návštěva muzea a výroční večeře.

Úspěšný román ze současné Anglie vypráví příběh o tom, že skutečné přátelství mezi mužem a ženou není možné, a musí buď skončit, anebo se proměnit v něco jiného, a také o tom, že si ty nejzákladnější věci uvědomíme, až když je pozdě. Vtipně napsaný příběh, ale skrývá nejen úsměvné a citlivě napsané sondy do lidských citů. Vztah, který přešel od náhodné známosti na jednu noc po věrné i nevěrné přátelství až k hluboké lásce a krátkému manželství jakoby mimochodem pod komickým nátěrem ukazuje změny zvyků, mravů a politiky v Británii posledních dvaceti let. Hlavním tématem příběhu se více než klasická "lovestory" stávají pocity osamělosti a hloubka rozporu mezi mladickou nesmiřitelností a kompromisy, které jsme nakonec schopni tolerovat.

Tahle kniha byla opravdu, ale opravdu dobrá. Dřív už jsem popisovala, jak se mi povedlo ji ukořistit, což sice se samotným čtenářským zážitkem nemá nic moc společného, ale potěší to :) Každopádně na tuhle knížku jsem byla docela dost zvědavá. Argo vrazilo do její propagace docela velký balík, takže jsem všude zakopávala o tuhle oranžovou obálku se siluetami. A naštěstí mě nezklamala. Podle anotace jsem usuzovala něco na způsob filmu Každý rok ve stejnou dobu (který je mimochodem taky moc povedený, miluju Alana Aldu :)), ale tohle bylo nakonec malinko jiné. Jeden den je ten typ knihy, kdy ještě týden nebo i čtrnáct dní po jejím dočtení přemýšlíte o hlavních postavách. Říkáte si "co by, kdyby", přemýšlíte, jak se jim asi daří dál, co se mohlo dít poté, co knižní příběh skončil... zkrátka vám připadají jako takoví skoro reální písmenkoví známí, či dokonce kamarádi. Mám takovéhle knížky s přesahem moc ráda. Dokládá to totiž, jak moc dobře a realisticky byly její charaktery vykreslené. Tak, že téměř ožívají.

Pokud jde o samotný děj, odehrává se v rozpětí dvaceti let. A každá kapitola popisuje jeden rok. Začínáme 15. července 1988, na pomezí rána a noci, první, kterou spolu hlavní hrdinové strávili (ale ve vší počestnosti). Mají zrovna po promoci na vysoké škole a celý život před sebou. Emma je intelektuálka, ne moc hezká, obyčejná, ale trochu podivínka s velkýma brýlema a jasným světonázorem. Dexter je její naprostý opak, playboy a hezoun, který za studií vymetl nejednu party a otočil se za každou sukní. Vlastně se k sobě vůbec nehodí. A jejich cesty se po téhle upovídané noci (protože fakt na nic jiného nedošlo) zdánlivě rozcházejí. Moudrý čtenář ale ví, že to tak nebude ani omylem. Emma je totiž do Dextera pořádně zakoukaná, je to pro ní takový ten osudový chlap, o kterém ví, že ho nikdy mít nebude. Dexter Emmu bere jako kamarádku, hodně dobrou, ale jen kamarádku. Tedy prozatím... :)

Film bude na podzim!

Roky plynou a my sledujeme životní osudy obou hlavních postav. Dexterovi se podaří prorazit v médiích, dělá moderátora, stále ne a ne dospět a po rychlém vrcholu zákonitě následuje drsný pád, protože popularita je věc vrtkavá. Emma se životem probíjí o něco hůř. Chvíli hraje ochotnické divadlo, chvíli pracuje v jedné dost nechutné restauraci, pak učí na základní škole. Její hlavní cíl je ale stát se spisovatelkou... no cesta je to trnitá, ale nakonec se jí to podaří, ač tomu člověk dlouho nevěří. Oba mají různé vztahy (Dexter se dokonce ožení a má dceru), jejich partneři přicházejí a odcházejí, ale oni dva se s většími či menšími pauzami stále stýkají a vy víte, že prostě musí nakonec skončit spolu. Když k tomu konečně došlo, začala jsem si říkat, že jako jo, dobrý, slušná kniha, předvídatelná, ale holt to bude ta romantika s hollywoodským happy endem, kdy hlavní hrdinové odcházejí do západu slunce. Ovšem to, co se událo v poslední části mi docela vyrazilo dech, protože takové rozuzlení jsem nějak nečekala. Takže pokud se nechcete připravit o zážitek z četby, následující odstavec přeskočte... (ačkoliv o určité překvapení vás stejně připravuju, já byla naprosto ukolébaná tím, že už žádné drama nemůže nastat...)

Když už spolu totiž Emma a Dexter nějakou dobu konečně žijí, přemýšlejí o dítěti, shánějí lepší bydlení... tak v tomhle okamžiku Emmu na kole srazí auto a ona umírá. A to tak najednou a obyčejně, že jsem na stránku, kde končí tahle kapitola koukala dobrých pět minut s otevřenou pusou. Jasně, když si to teď uvědomím, byly tu signály, že se něco bude dít, to štěstí bylo tak očividné, že se zkrátka muselo pokazit... Ale jak píšu už výše, David Nicholls mě dovedl tak ukolébat tím, jak příběh plynul, že jsem prostě byla v šoku...

Abych to shrnula, tahle knížka jistě stojí za přečtení a jsem moc zvědavá na její filmové zpracování. Pět hvězdiček jí nedám jedině proto, že některé scény byly až moc očividné a už milionkrát použité v jiných knihách či filmech a tak trochu vyvařené. Škoda těchhle momentů. Jedním z nich byl například okamžik, kdy je Dexter na návštěvě u rodičů svojí nastávající ženy, kteří jsou trochu snobští. Během jedné takové hloupé hry se chce co nejvíc předvést a pochopitelně provede naprostou koninu a je z toho trapas jako hrom. Děsně mi to připomínalo scénu z filmu Fotr je lotr, jak tam hrají ten vodní volejbal a Ben Stiller v návalu soutěživosti rozbije sestře své přítelkyně nos. Tak tohle bylo něco podobného a podobně předvídatelného...

photos from weheartit.com