Letní dumání - Fanatičtí fanoušci knih


Tohle meme je součástí Léta s knihou, které pro nás všechny moc pěkně vymyslely a naplánovaly Syki a Abyss. Jeho cílem je se každý čtvrtek zamyslet nad daným tématem... dnes si vezmeme na paškál fanatické fanoušky knih...

Fanoušci knih jsou široká kapitola, o které by se toho dala napsat velká spousta. Svým způsobem je to trend, který nastartoval teprve před několika lety. Společně s mohutným rozvojem moderních technologií, internetu a vůbec všeho, co s tím souhlasí. Najednou tu máme lidi posedlé knižními příběhy pomalu stejně, jako byli kdysi nadšení z Beatles. To je na jednu stranu prima. Fanoušci (nejen ti fanatičtí) tak dostali naprosto nový způsob, jak vyjádřit svůj obdiv. Ať už třeba jen pasivně příslušností k nějaké fanstránce, nebo i aktivní účastí v diskuzích, organizováním fan srazů, až po fan art a fan fiction, což je téma a moc zajímavý fenomén, který by podle mě stál za samostatný článek. Kdy se ale z normálního fanouška stává fanatický? Linie je velmi tenká. Upřímně přiznávám, že nemám ráda ty příliš nadšené a horlivé fanoušky knihy, kteří se takovými stali až v okamžiku, kdy se objevilo filmové zpracování. Nemám nic proti tomu, když vás film dovede ke knize, to ne. Jen mi přijde, že pak jste spíš fanoušky filmu než knihy. Vášnivé debaty o castingu na hlavní postavy mi přijdou bezpředmětné, pokud jste nejdříve četli knihu, nikdy nevyberou takové herce, jaké jste si zplodili ve vlastní fantazii. Pokud tedy už při čtení knížky neuvažujete o reálných možných lidech, což si nedovedu představit :)

Někdy si říkám, jestli to už všechno není jedna velká nafouklá bublina. Fanatičtí fanoušci se dovedou hrdě a do krve pohádat a stát si za svými oblíbenými hrdiny za každou cenu. Neuznají sebemenší, byť konstruktivní kritiku. A tím vlastně neuznávají názor ostatních lidí, což je fakt hloupé. Vkus je přece subjektivní i pokud jde o knihy a každému se zkrátka líbí něco jiného. Je pravda, že existuje skupina lidí, která se vyžívá v tom, že tyhle přenadšené fandy vyloženě provokuje svojí zdrcující kritikou. Ale o tom jsem už trochu psala v článku o hodnocení knih.
.

Já coby nakladatelský redaktor to vidím ještě z jiného úhlu pohledu. Zahraniční nakladatelé a agenti nabízející překladové knihy už totiž začínají být kapku monotónní. Všechno je bestseller. Všechno je příběh, jaký jste ještě fakt nikdy nečetli. Všechno vás šokuje. Každý debut je brilantní. Na všechno jsou prodána filmová práva (což vlastně vůbec neznamená, že se film zrealizuje, ani zdaleka ne...). Každá kniha (pardon, série, samostatné knihy se dnes už nepíšou, protože pouhá jediná kniha nemá potenciálně šanci vytvořit si právě ten okruh fanatických fanoušků, po kterých každý autor a potažmo i nakladatel trošku tajně touží) má vymazlené webové stránky, autor/ka píše blog a má na něm spousty a spousty oslavných komentářů od svých čtenářů. Tohle všechno vás má přesvědčit o tom, že tahle kniha je fakt ta nej. Ale jak to máme poznat, když jsou nej všechny? Každá série má dneska určitý okruh fanoušků a téměř stejný počet odpůrců. Podle čeho má chudák nakladatel poznat, kterých je víc? :) Fanoušská obec je podle mě dneska mnohem diferencovanější než dřív, když byl jen Harry Potter a pak Stmívání. Teď jsou toho tuny a tuny popsaného papíru, až mě z toho někdy bolí hlava... co myslíte, zastaví se to někdy?




photos from weheartit.com
collage by Teresinha :)

3 komentáře:

  1. Souhlas, že právě díky internetu se mohou fanoušci pořádně vyřádit a šířit své... nadšení dál. Já sama, když jsem v jakémsi tom blaženém rozpoložení po dočtení dobré knihy, si ráda prohlížím fanarty a pídím se po něčem zajímavým, co s tím souvisí:D

    Fnatičtí fanoušci jsou většinou nehorázní paličáci, co si prostě musí stát zatím svým stanoviskem za každou cenu, i kdyby se měli pohádat s každým. Nemám nic proti TEAMům, každý někoho preferuje, ale neuznávat a nepřipouštět si, že jsou i lidé s jinými názory, je blbost.

    Ach ano, dnes snad neexistuje žádná pořádná kniha, která by neměla pokračování. Jakmile zaznamená úspěch, šup, šup, už se toho chytají a snaží se z toho pokračováním vykřesat víc. Osobně mi to občas i vadí, protože u některých knížek, přestože jsou skvělé, mi prostě stačil jeden díl a konec. Nepotřebuju další. Jako příklad si vezmu Hostitele od Meyerové - moc se mi líbil, ale z jeho pokračování už mám obavy.

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně, někdy mi to pokračování přijde zbytečný, když víš, že nebylo od začátku plánovaný a je to tudíž trošku už nastavovaná kaše...
    Hostitel bude mít další díly? To jsem netušila... A vůbec, stojí za to si ho přečíst? Už jsem slyšela z různých stran, že je to mnohem lepší než Stmívání

    OdpovědětVymazat
  3. Hostitele jsem četla a musím říct, že je rozhodně mnohem lepší než Stmívání, skoro až se nechce věřit, že je to od stejné autorky :-)
    A s těmi fanatickými fanoušky je to těžký, mám sestru, co naprosto ujíždí na Upířích denících a někdy to s ní fakt není ke snesení... přesně jak píšeš, neakceptuje názor jinejch, děsný :-D

    OdpovědětVymazat