Maite Carranzová
VÁLKA ČARODĚJEK – LEDOVÁ PUSTINA
Oficiální anotace: Anaid je vyvolenou, čarodějkou s rudými vlasy, jež by dle
dávného proroctví měla ukončit odvěkou válku čarodějek. Je na to však připravená?
Anaid se Selene prchá z Urtu, aby unikly smrtelnému
nebezpečí hrozícímu od strašlivé čarodějky z rodu Odiš. Cestou Selene vypráví o
své minulosti a Anaid s údivem odkrývá neznámé stránky matčina života. A před
Anaid vyvstávají dotěrně nepříjemné otázky. Neměla Selene přeci jen prsty ve
vraždě své přítelkyně? Proč před ní skrývá pravdu o Cristině Olafové? A kdo byl
její otec?
POZOR! Recenze na druhý díl – obsahuje spoilery na díl první
(Válka čarodějek – Klan vlčice)
A máme tu druhou hostující recenzi od mé milé Melori, která už se s námi podělila o svoje zážitky s tygry. Tentokrát to bude o čarodějkách... Ledová pustina vychází v září v CooBoo a kdo by se sháněl po prvním díle, obálka vypadá takhle:
Na druhý díl Války čarodějek jsem se těšila od minulých
Vánoc, kdy vyšel Klan vlčice. Po delší době se mi totiž dostala do ruky fantasy
kniha, která dokázala spojit náš reálný svět se světem magie nenásilně, bez
zbytečných efektů a uvěřitelně. Rozhodně to není dokonalá knížka, autorka se
někdy až příliš rozvláčně rozepisovala nad nejistotou a někdy i natvrdlostí
hlavní hrdinky, což čtenáře deptá a má chuť knihu prohodit oknem, nicméně tajný
svět čarodějek, které po staletí žijí mezi námi, se Maite Carranzové povedl.
Na začátku druhého dílu asi každého trošku zaskočí, že Anaid
i po poměrně dramatickém závěru předchozí knihy, kdy pochopila, dospěla a
zkrásněla (v rámci možností :-)), je stále trochu ušlápnutou a natvrdlou puťkou. A
to se bohužel táhne celým druhým dílem, nechci tím teď nikoho odrazovat, ani
spoilerovat, ale Anaid je prostě na zabití, jako vyvolená se ani
v nejmenším nechová, ale možná je to i tím, že jí to dospělé a někdy i
zbytečně ustrašené čarodějky nedovolí. Nicméně není nutné věšet hlavu a házet
knihu do kouta (koukám, že mám nějaký nevyřešený problém a zřejmě celý život
toužím knihami házet, no nic…), protože hlavní hrdinkou Ledové pustiny není
Anaid, ale její matka Selene. A její vyprávění má k uťápnutosti nebo dokonce
nudě daleko jako takzvaně čerstvé ovoce a zelenina ve většině našich
supermarketů ke skutečně lahodným plodům naší matky přírody.
Selene je sebevědomá krásná žena, která se nestydí o sobě
říct pravdu, přiznat chyby a prozradit věci, které ji nestavějí zrovna do
příznivého světla. Osobně jsem si ji oblíbila už v prvním díle, byla plná
rozporů a rozhodně to není žádná veskrze kladná, plochá postava, právě pro její
nedostatky a rozmary mi připadala lidská a normální (i když je to mocná
čarodějka a mít ji za matku asi není zrovna žádný med). Její pouť do země sněhu a ledu je cestou odvahy, odříkání a
sebeobětování. Nechci prozrazovat dějové zápletky, protože o zvraty a
překvapení tu není nouze, ale vězte, že tenhle díl je prostě mnohem temnější,
krvavější (i když úplně jiným stylem než třeba Demonata, ale je to neméně
mrazivé a hrozivé) a akčnější, navíc, jak už jsem psala ve svém komentáři na
GR, je tu vikinský válečník Gunnar, takže se tu dočkáme i velkého příběhu
tragické lásky. A celkově nechává Ledová pustina nebohé čtenáře
v nejistotě a čekání na třetí díl, který snad vyjde někdy v příštím
roce…
0 komentářů:
Okomentovat