Můj leden: Prázdné místo ve Všech barvách Země a Was She Pretty?

Můj blog zase zřetelně strádá, mrzí mě to, ale nějak mi dělá potíže si najít čas... proto se odteď pokusím svoje písmenka zase modifikovat. A dám si předsevzetí (další) - aspoň jeden článek do měsíce. Sumarizační.  Maličko poskládaný z Goodreads. To by šlo. Takže jaký byl můj leden 2013?

První knížka, kterou jsem letos dočetla, byla ALCHYMIE VĚČNOSTI. Líbilo se mi to i na druhé čtení v překladu. Je to taková fajn jednohubka, prima alternativa ke všem těm dlouhatánským rozkecaným knihám. Tady je na příběh poměrně málo prostoru, přesto se toho dost děje. Už při prvním čtení mi to připomnělo The Lying Game, tím motivem hlavní hrdinky, která musí předstírat, že je někdo jiný... jen tentokrát s přídechem Alchymie. A konec je pořádně vypečenej, takže jsem zvědavá, jak to bude dál :) Knížka už je na světě a musím říct, že mám docela radost, jak se nakonec vyvedla. Měli jsme trochu trable s obálkou, protože původní nakladatel si u druhého dílu zase usmyslel vyrobit novou... jestli nemáte možnost se kochat sami nebo v knihkupectví, kochejte se tady. 

Druhá moje lednová kniha byla taky pracovní. VŠECHNY BARVY ZEMĚ. Vyvrcholení vesmírné trilogie. Pořád se mi nechce věřit, jakým fofrem to po sobě vychází... A závěr je to podle mého povedený. Beth Revisová se s tím vskutku nepáře, poslední díl je pořádně strhující čtení a chvilku jsem uvažovala i o pěti hvězdičkách... pak se ale všechno vystříbřilo, odhalila se tajemství a já mohla posledních dvacet třicet stránek s čistou hlavou přemýšlet. A ačkoli jsou Milion sluncí i Všechny barvy Země skvělé knihy, v mnohém podle mě zaostávají za Lodí mezi hvězdami. A vlastně to ani není jejich vina. První díl měl být samotný a jedinečný. Další dva jsou zkrátka trochu přídavek, a proto úplně jiné. Pokud se vám líbilo Milion sluncí, budete ze Všech barev Země nadšení a číst budete se zatajeným dechem, protože je to vážně docela mazec. Asi nemůžu napsat víc, protože se bojím, že mi uklouzne nějaký spoiler a to bych fakt nerada. Nicméně těšte se, stojí to za to! A budu se opakovat, ale mám velkou radost z české obálky. Naživo vám ji zatím neukážu, ale dočkáte se brzo.

Do třetice konečně "osobní" čtení. V lednu jsem taky dočetla jednu pořádnou bichlici. THE CASUAL VACANCY od J. K. Rowlingové. Slovo bichle tentokrát vůbec není nadsazené, knížka má pořádně vypečených pět set stran... Během čtení jsem na příběh samotný tolikrát změnila názor, až mě to překvapuje. Moje hodnocení je tak někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, spíš se ale kloním ke čtyřem. Nakonec si myslím, že je to vlastně celkem prima kniha, jen by jí prospělo trošku proškrtat. Rowlingová bezesporu těží ze svého vypravěčského umu, ale občas tíhne k přílišné rozvleklosti a obšírnosti. Zorientovat se v postavách mi trvalo minimálně prvních sto stran... pak mě to začalo bavit a to maloměstské panoptikum najednou trošku dávalo smysl. Přesto si myslím, že příběhů, odboček a lidských osudů je tam na jednu knihu trochu moc. Rowlingové se podařilo vystihnout atmosféru žabomyších válek o moc a posty, obyčejnou nenávist a závist, klepy a pokroucené vztahy, jejichž kořeny sahají až bůhvíkam... v některé z recenzí jsem si přečetla, že hlavní hrdinkou celé knihy je Krystal. Já si to nemyslím. Nebo ne tak úplně. Krystal je určitě postavou, která na sebe strhne pozornost už z podstaty, možná malinko prvoplánově zkrátka tím, jaký jí autorka napsala život. Mojí hlavní hrdinkou a postavou je ale Sukhwinder Jawanda. Nenápadná holka, co má spoustu problémů sama se sebou. Holka, která vlastně nikoho nezajímá. Proplouvá knihou, ani si jí nevšimnete. Jako naprosto příznakové vnímám, že jsem si ji dlouhou dobu pletla s její matkou Parminder, ačkoli je to možná těmi indickými jmény... až na konci celé knihy mi přišlo, že vyjde najevo, jak je vlastně zajímavá. Takže pokud jste se ještě nezačetli, ale chystáte se, všimněte si jí dřív než já, zaslouží si to :) A český překlad bude už brzo!

Na závěr jedna chuťovka. WAS SHE PRETTY? Geniální ve své jednoduchosti a stručnosti. Vzhledem k Rowlingové téměř pravý opak. Miniaturka, kterou slupnete za chvilku, ale stojí za to. Od Leanne Shapton už jsem četla Významné artefakty a osobní předměty ze sbírky Lenore Doolanové a Harolda Morrise a byla jsem nadšená. Teď jsem taky, ale trochu jinak. Tahle knížečka je sbírkou minipříběhů, větiček a postřehů ze života a životů o tom, kdo všechno nás míjí a co všechno po sobě zanechává. Mozaika o tom, co ti před námi měli a my ne (tuhle větu jsem vážně neopsala, jen prostě dobře zní :)). Každý se mezi těmi pár písmeny musí najít. Krásně vypravená. Rozhodně doporučuju! Kniha Zlín by měla pouvažovat, zda ji taky nevydat...

A málem bych zapomněla! V lednu jsem přečetla taky ještě SHATTER ME. Knihu budící ve mně naprosto protichůdné pocity. Nemůžu tuhle knížku hodnotit. Vůbec nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Strašně mě rozčilovala. Zaujala mě. Způsob, jakým je psaná, je dost divný zvláštní. Na jednu stranu neotřelý, na druhou jsem se prvních sto stran obávala, že to takhle bude celou knihu. Formálně je to zajímavé, otázka je, jak to svědčí příběhu samotnému. Autorka se vyjadřuje úsporně, útržkovitě, podobně jako třeba Beth Revisová v Lodi mezi hvězdami, a přesto docela jinak. Celá kniha je vlastně poměrně intimním popisem pocitů a vjemů hlavní postavy. Jsou tam škrtané pasáže, přepisované myšlenky a úvahy, co je o strach vyslovit nahlas. Jestli máte takové příběhy rádi, těšte se, Shatter Me vás pohltí, sežere za živa a vyplivne na poslední stránce… Netuším, co si o té knížce myslím. Mimochodem, jste zvědaví na českou obálku? Sledujte v pátek blog CooBoo... možná se něco dozvíte!

A co vy a vaše čtení v lednu? Narazili jste na nějaké zajímavé příběhy?