Román nad mraky versus pohyblivé obrázky

Aneb kniha nebo film? A proč vůbec? Grandhotel jsem vlastně ani číst nechtěla. Ano, mám Rudiše ráda a líbí se mi jeho smysl pro specifickou "stylizaci" nebo pózu, říkejte si tomu, jak chcete :) Ale v tomhle případě už jsem viděla film, tudíž jsem měla dojem, že příběh znám. Tak proč ho číst, když je spousta jiných, zatím neobjevených? Taková hloupost! Grandhotel není Grandhotel. Film není kniha a naopak. Příběh, který se skrývá v téhle útlé knížce, je docela jiný. Film se mi líbil, ale přeci jen mezi písmenky toho vždycky najdete víc a najednou toho Fleischmana člověk mnohem líp chápe. Pořád je to mimoň, ale už ne tak očividný jako ten z obrazovky (či filmového plátna).

Román nad mraky, jak je Grandhotel pojmenován už v anotaci a na obálce, je hlavně o Fleischmanovi. Mnohem víc, než film... Vím, že bych neměla porovnávat. Film je pouze adaptace, ale zkrátka si nějak nemůžu pomoct. Moje srovnání spočívá jen v té odlišnosti, co mě bavila. Knížka nehraje tolik na vizuální stránku Liberce možná i proto, že to vlastně nejde. A hlavní postavou tu je opravdu Fleischman, ne město samo. Respektive hotel na jeho vršku. Dozvíte se mnohem víc o jeho šílené obsesi, chápete, proč je pro něj těžké opustit město, a najednou to není jen ten týpek v tesilkách. Mám ráda Rudišovy divné charaktery, pravda, on asi normálního hrdinu napsat neumí, ale Fleischman je zkrátka strašně fajn pošuk. Baví mě, jak mluví, myslí, dýchá, kouká na mraky, všechno… Drama s rodičemi je naznačené i ve filmu, ale tam je také spousta věcí podle mého názoru zbytečně vygradovaných. Aby to bylo strhující. Když si přečtete knihu, pochopíte, že Fleischman poutající se k sedadlu tramvaje, co jezdí mezi Libercem a Jabloncem, je prostě zbytečná frajeřinka na efekt. Stejně jako návštěva televizní rosničky. Pokud se nepletu, Rudiš se podílel i na scénáři k filmu, takže asi ví, proč se pro tyhle scény rozhodl. Mně přijdou vzhledem ke knize zbytečné a vlastně trochu prázdné. Ale film je zkrátka jiné médium.

A možná proto by člověk neměl srovnávat... což mě trochu velkým obloukem vrací k tomu, o čem jsem chtěla dnes psát. Film versus kniha. Jaké máte zkušenosti? Já jsem většinou nespokojená s jedním nebo druhým. A většinou vede kniha, protože do těch obrázků toho tolik nenacpete... mám ráda zajímavé vizuální pojetí a to se u Grandhotelu určitě podařilo. Spousta toho ale chybí. Lze vůbec udělat adaptaci knihy tak, aby byla věrná? Je to záhodné? Nebo je právě lepší, když se film zbytečně nedrží předlohy, nelpí na ní, a tudíž ho ani nic nesvazuje? Mám dojem, že se nedovedu objektivně rozhodnout. Když o tom tak přemýšlím, neviděla jsem moc filmů podle knižní předlohy. Z nedávné doby si vzpomínám na Ten, kdo stojí v koutě nebo Pokání, ale ani v jednom případě jsem nečetla knihu, byť se na to chystám. Vím, že se mi nelíbilo zpracování Nesnesitelné lehkosti bytí, ale s tím nesouhlasil ani autor sám, tak o tom snad netřeba diskutovat :) Naproti tomu zpracování Pána prstenů mi přijde povedené, byť přežít čtyřhodinové verze speciálních edicí je docela fuška... Samozřejmě jsem moc zvědavá na Rudou jako rubín, z čistě profesního hlediska ;) A coby správný potterofanatik jsem se rozčilovala u každého z osmi filmů, protože tam byly věci zkrátka jinak. Ale není to právě dobře? 

Jak to máte vy? 
Líbí se vám filmová zpracování vašich oblíbených knižních příběhů?

16 komentářů:

  1. Já oceňuju tu snahu, že se filmaři vůbec do zpracování knih pouští... je to dost ošemetné vzhledem k tomu, že každý vidí příběh jinak, pro každého je důležité a zásadní něco jiného. Celkem vzato se ale snažím brát filmovou adaptaci knížky jako pohled na knihu od lidí, kteří film tvoří. :) (i když, pravda, u Harryho Pottera jsem se taky párkrát rozčilovala... :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemaloval bych si to s tou snahou a odvahou tak růžově, pořád jde především o peníze. Podívej se třeba na vlnu filmů založených na literární klasice, která se nedávno zase trochu víc vzedmula.

      Vymazat
    2. Ale tak třeba nová Anna Karenina je super, to musíš uznat, ne? :) Ač jde především o peníze, je to dobře natočené, což si myslím, že je ideální kompromis. Ale nebývá to často, pravda.

      A ošemetné to je vždycky, v tom s Margaretou souhlasím.

      Vymazat
    3. A v čem je to "ošemetný"?

      Vymazat
    4. Jak píše Margareta, v tom, že každý vidí příběh jinak a pro každého je důležité něco jiného. Každý má trochu jinou představu o hlavních hrdinech a vůbec o vizuálním zpracování děje. Pak je pro filmaře těžký "uspokojit" všechny, protože některé představy mohou být utkvělé. A jsou lidi, co se těžko srovnávají s "adaptací", protože mají dojem, že jejich představa je nejlepší a jediná správná...

      Vymazat
    5. Otázka je, proč se pak na filmový zpracování dívat. Chtít si znovu prožít příběh z knížky, ideálně s obsazením, který naprosto odpovídá mým představám, a v naprostým souznění s pojetím režiséra, scénáristy, kameramana, zvukaře, kulisáka, tý knírkatý dámy z cateringu a bůhvíkoho ještě?

      Vymazat
    6. Well, that´s the point... Tohle všechno si samozřejmě většina čtenářů racionálně uvědomuje. Aspoň doufám. Já mám ráda adaptace, když do nich někdo přidá něco svého. Ale když pak koukáš na film podle knížky, co máš moc rád, a najednou je něco jinak, než bys chtěl/čekal, je těžký se nad tím iracionálně nevztekat. Nebo se aspoň nepozastavit, no :)

      Vymazat
  2. Je málo filmů, které podle mě předčí své knižní předchůdce - jedním z nich ale podle mě je např. Pokání, které zmiňuješ. Kromě příběhu, který mě úplně dostal v knize i ve filmu, je ve filmu navíc překrásné vizuální zpracování a hudba, což tomuhle příběhu zkrátka svědčí. A navíc mám ráda Keiru a McAvoye. :-)

    Obecně mám radši, když film není stejný jako kniha. Je pravda, že mnozí čtenáři vyžadují otrocká převyprávění, ale já jsem radši, když mi film nabídne něco nového, co v knize nebylo. Hlavní podle mě je držet se stejné amtosféry. Navíc každé médium má zkrátka jiné možnosti, jak příběh podat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokání mám v šuplíku k přečtení už docela dlouho, jen na to pořád není čas či vhodná doba, nebo mám nějakou jinou výmluvu :) Ale ten film ně na to vážně naladil, takže jsem na ten příběh v knize moc zvědavá...

      Vymazat
  3. Grandhotel jsem viděla, ale moc se mi nelíbil. Byla jsem ještě puberťák, když jsem to viděla a moc jsem ten film nepochopila. Mám ho na DVD, ale zatím neplánuji, že bych se na něho znovu podívala, spíše až po tom, co si Grandhotel někdy přečtu.

    Pána prstenů a jeho prodloužené verze jsem viděla v kuse. Krásných dvanáct hodin v mém životě. Dokoukala jsem se a šla jsem do školy na staroslověnštinu. Asi bych měla doplnit, že jsem se na to dívala přes noc. :) Ačkoli je třeba Návrat krále nejvíc pozměněn, tak se mi nejvíce z těch tří filmů líbí. Možná je to tím, že se tam pořád něco děje.

    Harry Potter. No, tak mně se líbily první dva filmy. Třetí se mi líbil nejmíň (viděla jsem a četla jsem jen pět částí). Vězně z Azkabanu se mi jako knížka líbil hodně, proto asi nemám ráda film, i když je nejoblíbenější. (Vlkodlak jako krysa s telecíma nožkama, Brumbál tam vypadá jak bezdomovec, Sirius jako pes vypadá jak stará vypelichaná hračka na baterky - v knížce jsem si ho představila jako novofundlanďáka, uff, to se hrozně píše - mozkomorové tam lítali jak splašení a v Chroptící chýši to strašně přehrávali.)

    Mně se líbila polská adaptace Quo Vadis, kde dialogy byly stejné jak v knize. A hrozně moc se mi nelíbil Robinson Crusoe s Piercem Brosnanem, to bylo opravdu ošklivé. Jinak celkově asi remcám u všeho, tedy pokud jsem četla i knižní předlohu.
    Kolikrát díky filmům si chci přečíst knížku, třeba Princeznu nevěstu, Zakletou Ellu, Zlatý kompas (kník, musím ho vrátit už do knihovny a nestíhám ho dočíst!!) a asi i další, jen si nevzpomenu.

    OdpovědětVymazat
  4. Mně se vždycky nelíbí, když z filmu vynechají takové ty nejlepší scény, nebo né nejlepší, ale pro nás čtenáře docela zajímavé a podstatné momenty, co se týče vývoje děje. Takže jsem jednoznačně názoru, že filmy kazí knihy :D. A není nad to si to všechno přečíst. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych to zas tak tvrdě neviděla :) Taky mám často pocit, že knížka je lepší, ale film zas nabízí tolik jiných možností vnímání a zážitků...

      Vymazat
  5. Já jsem asi jedna z mála, ale po přečtení knížky se mi vůbec nelíbil (ani jednou, viděla jsem ho třikrát) Přelet nad kukaččím hnízdem. V tomto ohledu jsem se shodla přímo s Kenem Keasym, který s filmem taky nesouhlasil.
    Ale docela se mi líbilo Brabcovo pojetí filmové Kytice, i když bych něco vynechala a něčemu přidala... A Svět podle Garpa je adaptovaný celkem slušně, až mě to překvapilo.
    A miluju filmový Bílý Oleandr, jen tak na okraj.

    Jinak ale většinou v adaptaci chybí to, co pro mě dělalo knihu knihou, takže se mi zas tolik filmů podle knížek nelíbí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten Přelet nad kukaččím hnízdem jsi viděla až po přečtení knížky, nebo i předtím? Mně ten film přijde výbornej, ale knihu jsem nečetla.
      A Kytici mám taky ráda, o to víc jsem byla zklamaná z Máje, kterej mi přišel hrozně hloupě a zbytečně afektovanej...

      Vymazat
    2. Až po přečtení knížky. Asi to možná byla chyba. Ale sám Kesey nesouhlasil s tím, aby byl ústřední postavou Mack, v knížce má totiž hlavní roli náčelník ;)

      Jinak jsem se sem teď vrátila, protože jsem si přečetla Grandhotel, tak jsem si chtěla přečíst tvůj článek o něm :))

      Vymazat
    3. Páni, můj blog ještě existuje :) Se stydím... už tolikrát jsem si říkala, že bych přece zas mohla něco napsat, tak třeba k tomu ještě někdy dojde :D
      A co říkáš na Grandhotel?

      Vymazat