Sledujte můj nový web: www.teresinha.cz
Jmenuju se Tereza. Moje přezdívka TERESINHA vychází z doby, kdy jsem byla posedlá vším, co je portugalské. A Teresinha je zdrobnělina. Vlastně taková portugalská Terezka. Koho by to ještě zajímalo, malá lingvistická vsuvka: Spojení hlásek NH se v portugalštině čte Ň (tak, a teď aspoň víte, jak mě vyslovovat).
Narodila jsem se v den, kdy vybuchl Černobyl, na Měsíci přistála první americká raketa, Němci bombardovali Guernicu, byl pokřtěn William Shakespeare a narodil se Marcus Aurelius... trochu děsivě divná směska událostí, co? Ale ani v jednom případě se rok neshoduje s rokem mého narození. Ačkoliv spad z Černobylu už asi trochu zasáhl můj čtyřletý organismus. Následky? Jistě!
Vedle knih, ke kterým se dostanu později, byl středobodem mého světa dlouhou dobu tanec. Jako malá jsem dělala balet - tedy takovou tu dětskou variantu, jakmile došlo na opravdové baletní špičky, přestalo mě to bavit, protože to moc bolelo :) Kolem tanečních jsem se ale k tancování tak trochu oklikou vrátila a žila jsem tím vlastně celou střední školu. Na malém městě, odkud pocházím, to byla ideální aktivita, protože jinak se tam toho moc dělat nedalo.
A co ještě?
Strávila jsem rok v Německu v Lipsku v rámci studijního programu Erasmus. Všem vřele doporučuju, byl to jeden z nejlepších roků mého života. Ohromně vám to rozšíří obzory, protože vedle poznávání domorodců jste v kontaktu hlavně s ostatními zahraničními studenty, takže je to dost multikulti. Odtud ostatně pochází ta moje portugalská posedlost. Mimochodem můj blog se vlastně jmenuje Terezčin svět, portugalsky o mundo da Teresinha.
Jsem levák, tudíž mám údajně vyvinutější pravou hemisféru. U některých to znamená, že jsou nějak umělecky nadaní. Jiní jsou prostě jen snílci. Jako já. Sním si ve dne v noci. S otevřenýma i zavřenýma očima (občas tak zavírám oči před problémy) a utíkám si potají do svých světů. Miluju pohádky a příběhy s nádechem fantastična, příběhy, které dovedou chytit za srdce a mají neobvyklé hrdiny. V jakékoli podobě. A asi už z toho nevyrostu...
Mám radši paperbacky než hardbacky, protože paperback je taková ta správná kniha do tašky na cesty, a ačkoliv o svoje knížky pečuju, jsem nějak ráda, když je na nich trochu vidět, že je někdo četl, že jsou používané, a to je na brožce zkrátka znát víc, miluju ty zohýbané hřbety, asi jsem divná, co? A abych nezapomněla, kromě redaktorování taky překládám z němčiny. Pokud vás zajímá, co konkrétně jste si díky mě už mohli přečíst česky, mrkněte SEM.
P. S.: Nemáte představu, kolik trojteček na koncích vět jsem se sebezapřením musela z tohohle článku vymazat... :D
P. S.: Nemáte představu, kolik trojteček na koncích vět jsem se sebezapřením musela z tohohle článku vymazat... :D