Moje první andělí knížka versus spousta kafe v Espressologii

Nadpozemská a Espressologie. Na první pohled dvě naprosto rozdílné knížky. Spojuje je jen to, že jsem je teď obě četla a obě brzy vyjdou česky. A obě se mi docela líbily. Espressologie možná trochu víc, ale to jen z prosté potřeby obyčejných příběhů. Nemáte taky těch všech nadpřirozen a dystopií někdy nad hlavu? Ano, Espressologie byla taky trochu pohádka, ale aspoň s reálnými základy.

Espressologie je taková jednohubka. Nebo spíš teda střední karamelové latte macchiato (moje oblíbené kafe, jaké máte vy? :)) Kratičká, s prostým příběhem, který ale není úplně hloupý. Možná maličko přitažený za vlasy, ale takovým tím způsobem, kdy se u toho budete nablble usmívat a prostě to akceptujete. Proto dávám čtyři hvězdičky. Protože v jednoduchosti je krása. A tak nějak mi to sedlo do nálady, obyčejná kniha bez paranormálních přídechů. A hlavně to kafe! :) Četla jsem ji navíc posledních pár dní v práci, kdy nám stávkuje kávovar a nepění mléko... což nevypadá jako nijak velká katastrofa, ovšem když čtete takovouhle knihu, kde se to cappuccinem, frappé a všemi možnými i nemožnými variantami kávy jen hemží, pak fakt, že musíte pít trochu hnusný kafe s teplým mlíkem, je trošku sebemrskačský... Ale možná se teď ptáte, co to má společného s Nadpozemskou? 

Nadpozemskou jsem začala číst s docela velkým očekáváním. Ale ne, vlastně jsem moc netušila, co od toho čekat. Jak tam ti andělé budou pojati? Nebude to příliš nábožné? S tím bych asi nevěděla, jak naložit... a musím říct, že první půlka knížky mě docela nudila. Nic moc se nedělo. A bylo to ukecané, utlachané, uplkané... ale pak ve Wyomingu vypukly prázdiny a mě to začalo bavit :) Bavilo mě, jak Clara neví moc, co se sebou. Jak tápe a jak podivně pokroucený je její vztah k matce a nedej bože k otci. Když získá poslání, naprosto dokonale se zamotá do trojúhelníku mezi Christiana a Tuckera. Na první pohled je ta zápletka trošku očividná, Tucker je ten zlej kluk, co ji tahá za vlasy, no není to jak z první třídy? Každý musí vědět, kam to povede... :) A v tu chvíli mě napadlo, že by jí neškodila taková malá espressologická lekce. Že by mohla zajít k Jane do kavárny, poručit si oblíbené kafe a počkat si, kdo jí z toho vypadne... jestli jste to ještě nepochopili, hlavní zápletka Espressologie počívá v tom, že hlavní hrdinka spojuje lidi podle toho, jaké si dávají kafe. Taková zrnková dohazovačka. A já kafe miluju, it makes my day, ráno bych bez něj nemohla fungovat. Proto mě napadají takovéhle pitomosti :) Jak by tenhle trojúhelník vyřešila Jane? Na Nadpozemské se mi líbil právě ten konec, který vyloženě nabádá k tomu, přečíst si další díl, protože prostě máte touhu vědět, jak to bude dál. A to nejen kvůli nevyřešenému trojúhelníku, který sice stojí v centru pozornosti, ale podle mě je za ním něco víc. Clara se nerozhoduje jen sama za sebe, to že má poslání z toho nedělá prostou love story, kdy hlavní hrdinka neví, koho si vybrat. Je to spíš konflikt toho, co by měla udělat a co chce... stejně tak Christianova role je vlastně dost nejasná. Zkrátka, kafe by jim neuškodilo :D Sice je to místy předvídatelné, ale vlastně moc pěkně vypointované. Proto jsem dala tři a půl hvězdičky.

 Tak co říkáte, dává to aspoň trochu smysl? Mám dojem, že teď pokaždé, až si budu dávat kafe, budu přemýšlet, co to znamená... :)