Hlavní hrdinové... k pomilování?

Nebo na zabití? 

Na tohle téma mě před časem přivedl jeden komentář v článku, který jsem psala o hlavních hrdinkách. Protože řekněme si to otevřeně, mužské či klučičí postavy jsou v young adult knihách docela velké téma. Sice mi dlouho trvalo, než jsem se konečně dokopala k tomu, abych svoje myšlenky převedla v písmenka, ale to, že jsem na to nezapomněla, že jsem to nevypustila, myslím ukazuje, že mi pořád vrtá hlavou. Když jsem psala o dívčích hrdinkách, šlo mi především o to, že často nechápu jejich myšlenkové pochody, že mi lezou na nervy. Jejich mužské protějšky chci ale pojmout trochu jinak. Protože kluci či muži taky v knihách hrají trošku jinou roli. Přinejmenším v knihách, o kterých chci dneska mluvit. Nechci se zamotávat do jiných mužských postav v příbězích, které nejsou primárně pro mládež (hrozně nemám ráda to slovo, ale jak česky jinak? :)) Tohle je trošku ošemetné téma, ale holky, řekněte, jak to máte v knížkách s hlavními hrdiny nebo vůbec s hrdiny mužského pohlaví? Je pro vás snadné se na základě písmenkového popisu zakoukat? Pobláznit? Vážně mě to zajímá. Protože si myslím, že to je docela velký fenomén poslední doby. Najednou jsou knižní hrdinové na úrovni populárních zpěváků či herců.

Young adult zkrátka prochází boomem, a spousta příběhů knih je právě proto vystavěná na podobných základech. A jedním z těchhle základů, pilířů, je naprosto úžasný, sexy, krásný a ideálně i chytrý hrdina, se kterým v závěru hlavní hrdinka odchází do západu slunce. Nechci to bagatelizovat, neříkám, že je to primárně špatně ale uznejte, není to trošku tak? Je to taková vějíčka, na kterou skoro každá skočíme. Nebudu tvrdit, že já jsem vůči tomu imunní. Jen mě občas překvapí intenzita, s jakou to čtenářky prožívají. Jak o tom píšou. Se spoustou superlativů a srdíček. A všechno se to točí kolem imaginárního chlapa. Dohadujeme se, komu kdo fandí, jestli jsme team Edward nebo Jacob. Vůbec tenhle teaming mi přijde jako zajímavý jev. Kolik z vás má na svých blozích má banner se svým oblíbeným milovaným hrdinou? Upřímně ale musím říct, že už mě tihle dokonalí chlapi a ultimátní lásky v knihách otravujou. Mám chuť číst i o něčem jiném. A cítím to na sobě, když vybírám knihy, které bychom v CooBoo mohli vydat. Neříkám, že z principu odmítám zamilované příběhy. Jen mě teď baví víc, když je to ještě třeba navíc i o něčem jiném. Když základním tématem knihy není láska jako trám. Chci prostě nějakou přidanou hodnotu. Proto se mi třeba moc líbilo Pushing the Limits, které jsem před nedávnem dočetla, protože to byl hrozně silný příběh. Dost se mi líbí i Scherbenpark, co čtu teď, takové trochu nové Děti ze stanice Zoo, ale spíš prostředím než těmi drogami. Na druhou stranu si vždycky ráda přečtu Polibek pro Annu, protože tam je ta romatnika prostě dobrá :) Povězte, co si chcete číst vy?

Teď ale dochází na podle mě zásadní otázku. Může být tohle zamilovávání se do imaginárních postav reálné? Kdyby se nějaký ten Peeta, Étienne, Syn, Gideon, Ren... zjevil zničehonic v našich životech, opustily bychom všechny své závazky, vše hodily za hlavu a vrhly se do nejromantičtějšího dobrodružství, jaké si dovedeme představit? Já chci věřit, že ne. Že tyhle pocity a city vlastně nejsou opravdové. Že jsou součástí prožitku z té dané knížky. Že si je užíváme právě proto, že rády unikáme do jiných světů a tam chceme prožívat něco jiného než naši každodenní všednost. Ale ta nám přitom stejně pořád přijde moc fajn. 

Tak řekněte, jak to máte vy?