Hlavní hrdinové... k pomilování?

Nebo na zabití? 

Na tohle téma mě před časem přivedl jeden komentář v článku, který jsem psala o hlavních hrdinkách. Protože řekněme si to otevřeně, mužské či klučičí postavy jsou v young adult knihách docela velké téma. Sice mi dlouho trvalo, než jsem se konečně dokopala k tomu, abych svoje myšlenky převedla v písmenka, ale to, že jsem na to nezapomněla, že jsem to nevypustila, myslím ukazuje, že mi pořád vrtá hlavou. Když jsem psala o dívčích hrdinkách, šlo mi především o to, že často nechápu jejich myšlenkové pochody, že mi lezou na nervy. Jejich mužské protějšky chci ale pojmout trochu jinak. Protože kluci či muži taky v knihách hrají trošku jinou roli. Přinejmenším v knihách, o kterých chci dneska mluvit. Nechci se zamotávat do jiných mužských postav v příbězích, které nejsou primárně pro mládež (hrozně nemám ráda to slovo, ale jak česky jinak? :)) Tohle je trošku ošemetné téma, ale holky, řekněte, jak to máte v knížkách s hlavními hrdiny nebo vůbec s hrdiny mužského pohlaví? Je pro vás snadné se na základě písmenkového popisu zakoukat? Pobláznit? Vážně mě to zajímá. Protože si myslím, že to je docela velký fenomén poslední doby. Najednou jsou knižní hrdinové na úrovni populárních zpěváků či herců.

Young adult zkrátka prochází boomem, a spousta příběhů knih je právě proto vystavěná na podobných základech. A jedním z těchhle základů, pilířů, je naprosto úžasný, sexy, krásný a ideálně i chytrý hrdina, se kterým v závěru hlavní hrdinka odchází do západu slunce. Nechci to bagatelizovat, neříkám, že je to primárně špatně ale uznejte, není to trošku tak? Je to taková vějíčka, na kterou skoro každá skočíme. Nebudu tvrdit, že já jsem vůči tomu imunní. Jen mě občas překvapí intenzita, s jakou to čtenářky prožívají. Jak o tom píšou. Se spoustou superlativů a srdíček. A všechno se to točí kolem imaginárního chlapa. Dohadujeme se, komu kdo fandí, jestli jsme team Edward nebo Jacob. Vůbec tenhle teaming mi přijde jako zajímavý jev. Kolik z vás má na svých blozích má banner se svým oblíbeným milovaným hrdinou? Upřímně ale musím říct, že už mě tihle dokonalí chlapi a ultimátní lásky v knihách otravujou. Mám chuť číst i o něčem jiném. A cítím to na sobě, když vybírám knihy, které bychom v CooBoo mohli vydat. Neříkám, že z principu odmítám zamilované příběhy. Jen mě teď baví víc, když je to ještě třeba navíc i o něčem jiném. Když základním tématem knihy není láska jako trám. Chci prostě nějakou přidanou hodnotu. Proto se mi třeba moc líbilo Pushing the Limits, které jsem před nedávnem dočetla, protože to byl hrozně silný příběh. Dost se mi líbí i Scherbenpark, co čtu teď, takové trochu nové Děti ze stanice Zoo, ale spíš prostředím než těmi drogami. Na druhou stranu si vždycky ráda přečtu Polibek pro Annu, protože tam je ta romatnika prostě dobrá :) Povězte, co si chcete číst vy?

Teď ale dochází na podle mě zásadní otázku. Může být tohle zamilovávání se do imaginárních postav reálné? Kdyby se nějaký ten Peeta, Étienne, Syn, Gideon, Ren... zjevil zničehonic v našich životech, opustily bychom všechny své závazky, vše hodily za hlavu a vrhly se do nejromantičtějšího dobrodružství, jaké si dovedeme představit? Já chci věřit, že ne. Že tyhle pocity a city vlastně nejsou opravdové. Že jsou součástí prožitku z té dané knížky. Že si je užíváme právě proto, že rády unikáme do jiných světů a tam chceme prožívat něco jiného než naši každodenní všednost. Ale ta nám přitom stejně pořád přijde moc fajn. 

Tak řekněte, jak to máte vy?

8 komentářů:

  1. Nemám ráda příliš dokonalé hrdiny... Ale zase na druhou stranu, která slečna/paní nemá čas od času chuť si přečíst o panu Darcym a snít. Nejvíc mě přitahují hrdinové trošku sobečtí, děvkaři, charaktery s pohnutým chováním. Ale ruku na srdce, Borise Trigorina sice miluju, ale doma bych ho asi nesnesla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trigorin je skvělá postava, co rozpoltí duši. To je moc prima příklad.

      Vymazat
  2. Čtení o některých postavách mě málem přivádí do extáze (silně řečeno, ale třeba Etienne, to je panečku někdo) :D Ale když se nad tím zamyslím, tak když už se s někým hrdina hezky spáruje, tak ho mám prostě zařazeného s Annou, Bellou a pod. a že si žijí to svoje šťastně až na věky. Takže i kdyby Etienne obživl, stejně by patřil Anně. Takže u mě je to spíš o tom příběhu mezi dvěma hrdiny.
    A takoví dokonalí hrdinové jsou hezká představa, ale ve skutečnosti je jich malá hrstka (ráda věřím, že takových pět až deset by se jich na celé planetě našlo) a všichni ostatní máme chyby - i kluci i holky. Stručně řečeno, číst o tom je prima, ale stejně jako u kouzel a upírů je potřeba mít na paměti, že to není skutečné. (V případě Edwarda obzvlášt doufám, protože stačí, že po planetě kráčí Robert Pattinson á la "praštili mě do obličeje pánví", druhý jemu podobný už by bylo asi moc :D).
    A Pushing the Limits je opravdu moc hezká kniha :)

    -Freckles

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tou pánví v obličeji jsi mě teda fakt pobavila :D
      Jinak to mám taky tak, taky spíš uvažuju o příběhu a romantice mezi těma dvěma z knihy.

      Vymazat
  3. Mám to podobně jako Alex, když autor/ka napíše, že se dali dohromady ti a ti, tak jako mám toho hrdinu ráda jako sympatickou postavu, ale nezaláskuji se do něj. Jo, když je volný, tak mám tendenci si v hlavě vytvářet headcanon ( osobní kánon v mysli = něco jako nenapsaná pouze myšlená fanfikce ) s tím, že hrdinu dám dohromady s nějakou mojí OC nebo mě napadne scéna, co kdyby se do sebe zakoukaly ty a ty dvě postavy, co se v ději vůbec nepotkaly? Ale pro knižní hrdiny je těžké si získat moji přízeň. Především si mnohem spíš oblíbím vedlejší postavu nebo přímo hlavního padoucha, než hrdinu, takže pak je mi putna, když se Edward/Jace/jakýkolivpandokonalýprozbylých99procentholek vdá a prožije se svou vyvolenou roky šťastného manželství. K mým největším bookcrushům patří geniální zločinec, později i krvelačný DRAK dobyvatel nebo mimojiné i entita, která má podobu buď bílé kočky nebo albína. To spíš hlavnímu páru přeju štěstí, no jako bych ho přála jiným kamarádům ve vztahu.

    OdpovědětVymazat
  4. Já se ráda bavím u romantickejch knížek, baví mě to prožívat si to s hlavní hrdinkou a když je to dobře napsaný, dovedu si představit, že bych se do toho kluka třeba zamilovala. Ale většinou si to nějak zvlášť nepředstavuju. Polibek pro Annu jsem četla a byla to supr knížka i proto, že tam ta láska byla tak nějak jinak, asi trochu odlehčená, ne tak navážno prožívaná. A to mě baví :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ja mam rada dokonalych hrdinov, ale tych PRE MNA dokonalych, co vzdy nie je to iste :D milujem damona z VD a taktiez Miseaga z Mariotovych dedičov :)

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem se více než do určitých hrdinů zamilovala spíše do některých jejich vlastnosí. Poměrně často to byl jejich smysl pro humor, odvaha, a nebo taky trocha té drzosti :).Skoro vždy se našlo něco co mě donutilo si určitého hrdinu zamilovat :). Ale já osobně bych taky našla pár z nich, které (i když je mám vážně ráda) bych mít doma nemohla :).

    OdpovědětVymazat