Ze stránky na stránku

Asi čekáte, že už se tady toho moc nedočtete...

No, máte pravdu!

Čas od času na tenhle svůj blog myslím a je mi vlastně docela líto, že jsem na něj přestala mít čas. Protože mě vážně moc bavilo psát o knížkách, které zrovna čtu, ať už do práce nebo jen tak pro sebe. Můžu to svádět na své nové šéfredaktorské povinnosti, které mi přibyly (a že jich není málo). Nebo prostě na to, že jsem líná :) Na obojím je troška pravdy, přiznávám. 

Ale protože ve mně pořád žije to puzení s internetovým světem cosi sdílet a všechny ty unifikované facebooky, twittery a instagramy mi nějak nestačí, došla jsem k závěru, že přece jen potřebuju mít něco svého. Takový svůj pokojíček, kam si můžu vylepit plakát nad postel. Takže proto vznikla tahle nová stránka...

CITÁTOZÁPISNÍK

Co tam najdete? To se taky teprve uvidí. Ale určitě se to bude točit kolem knih. Zatím tam hromadím citáty z knížek, které mě zrovna zaujaly. Možná to bude krapet osobnější než tady, protože podle mě zapsaný citát z knížky říká o rozpoložení čtenáře víc než sálodlouhá recenze. Tak třeba ty moje zaujmou i vás a půjdete za mnou na tuhle stránku s maličko divným jménem. A nemyslím jen "citátozápisník", ale i ten tumblr... nevíte někdo, co to vlastně sakra znamená? :D

O všem a o ničem na křídlech magického realismu

Proč ten trochu patetický titulek? Čtěte dál, dozvíte se víc...

Posledních pár měsíců se mi zase moc nedaří sepsat nějaký kloudný blogový článek. Článek, který by nebyl jen do počtu a jen proto, abych sem něco dala. Straší mě datum 8. srpna mého posledního příspěvku... a to mě nakonec dotlačilo k tomu, abych začala psát a blábolit a plkat, protože mám dojem, že vlastně nemám co říct. A přitom je toho tolik, co se teď děje! Čtu spoustu knížek, a až na konci tohohle článku mi došlo, o čem chci vlastně psát, co mě teď nejvíc baví. Takže to berte jako takovou malou sondu do mé blogerské duše :) Stal se ze mě chorobný nedočítač knih. Cuckoo´s Calling čtu už od léta, schází mi posledních asi sto stran a nějak nejsem schopná to dotáhnout. A přitom mě to baví! Navíc pořád netuším, kdo je vrah a je-li vlastně nějaký, takže jsem napnutá jak kšandy. Ale knížka je to veliká co do rozměru, v létě při válení na pláži to tak nevadilo (a přiznám se, že jsem jí trochu ublížila, kombinace soli a písku nedělá knížkám dobře, stydím se :)), ale do metra už to tak zábavné není.

Taky jsem rozečetla nového Irvinga. Na konci srpna. Nedočkavě jsem si pořídila e-knihu ještě před papírovým vydáním. A musím říct, že jsem trošku rozčarovaná. Ne že by mě ta knížka přímo nebavila, Irving je takový svojský, a proto mám jeho příběhy ráda, proto, že boří tabu a nebojí se zápletek a situací, z kterých se nejeden čtenář červená. Ale v případě V jedné osobě se mi zdá, že už je to trochu příliš, protože se kolem bisexuality hlavního hrdiny točí celý příběh a nic moc jiného se tam neděje, "šokující" témata se tak nějak okoukají, když je máte v každém odstavci. To mi nestačí a připadá mi to prvoplánové a vlastně mě to na Irvinga trochu mrzí, protože ty jeho "skandální" prvky v knihách právě byly vždycky všechno jen ne prvoplánové. Ale nezavrhuju tu knihu, není úplně špatná. Jen je jiná, než jsem asi čekala.

A ještě jednu knihu mám rozečtenou, klube se mi z ní další maličko nepochopitelné guilty pleasure a konečně se dostávám ke svému patetickému titulku. The Strange and Beautiful Sorrows of Ava Lavender. Dostala mě už krásnou obálkou. Láká na magický realismus a autorčin agent údajně zastupuje třeba taky Khaleda Hosseiniho. Od toho jsem sice nic nečetla, ale na magický realismus slyším. Protože tohle spojení pro mě znamená Marquéz a Marquéz je prostě boží. Autorka téhle knížky si to podle mě taky myslí a snaží se jít podobným směrem. Do jaké míry se jí to daří je samozřejmě otázka do diskuze. Bere to zeširoka, vyprávění začíná kolem roku 1900 u babičky hlavní hrdinky, kterak s rodinou přesídlila z Francie do Spojených států a s čím vším se tam potýkali. Je to dost popisné, nejde při tom nepřemýšlet, zda jsou všechny ty postavičky a odbočky důležité, trochu čekáte, kdy už se tedy příběh posune, ale ani nemrknete, máte za sebou prvních 37 % a hlavní hrdinka se ještě ani nenarodila. Na první pohled je to něco, co by mělo každého soudného čtenáře odradit. Ale světe div se, neodradí, naopak. Sedím přilepená ke čtečce a chci vědět, co bude dál. Ava Lavender (rozuměj hlavní hrdinka) už je na světě a potýká se se svým vlastním těžkým osudem. Narodila se totiž s křídly. A ne, není anděl. A tahle knížka není fantasy. Jen je prostě divná, stejně jako Ava a její rodina a vlastně celý příběh. Co za tím vším je, zatím netuším. Možná to bude veliké, možná to autorka přejde bez vysvětlení, ani jedna varianta by mi nevadila. Já vím, takhle ve zkratce to zní šíleně, ale věřte, stojí to za to! Tedy zatím. Zvědavím, kudy se to bude ubírat dál. Těžko říct, zda je to young adult či dospělé čtení. Na Goodreads zatím převládá první zařazení. Není to dospělácká knížka v pravém slova smyslu, ale podle mě další z příběhů, které můžou zasáhnout širokou škálu čtenářů bez ohledu na věk, kterých je poslední dobou čím dál víc. Hodí se pro CooBoo? Čerti vědí, co myslíte? :)

A jinak? V říjnu vyšla jedna báječná dětská knížka v mém překladu o maličko roztomile hloupém medvědovi, co má rád přísloví, ale trochu si je plete. Jestli máte děti v rodině, nebo sháníte nějaký dárek, tohle je ideální, můžu jenom doporučit, úžasné ilustrace a vůbec: No jo, medvěd! Za pár dní mi vyjde další překlad divné předivné knihy (asi mám nějaké sklony...), o které už jsem taky psala. Jsem zvědavá, co na Za zrcadlem řeknete a mám z toho trochu strach :) 

Ale těším se na vaše názory!

Moje letní čtení

Může se zdát, že tenhle článek už není úplně aktuální, léto v plném proudu, půlka prázdnin za námi... ale já na ty svoje teprve čekám! Proto se chci podělit o to, co mám v plánu číst, případně co už čtu, a třeba taky posbírat nějaké vaše tipy. A chci dát najevo, že můj blog stále žije, ač teď v letních parnech to tu není na příspěvky zrovna bohaté...

Takže na co se chystám vrhnout, až dojde dovolená i na mě? Už teď se připravuju a navnazuju jednou speciální knihou. Normálně bych po ní asi nesáhla, ale že je to léto a že je to takový trochu turistický průvodce... Rok v Provenci je kniha britského novináře, který se se svou ženou rozhodl přesídlit právě do téhle části Francie. Sepisuje své postřehy, zážitky s místním obyvatelstvem, píše o tom, jaké to je, rekonstruovat dům, sehnat řemeslníky, zapadnout mezi ostatní vesničany. A taky jak odhánět hejna "kamarádů", kteří se zničehonic zjeví, když zjistí, kam se teď přestěhovali. Protože řekněme si to upřímně, kdo by nechtěl mít přátele s vesnickým domem v Provence? Čtení je to celkem zábavné, občas se objeví i nějaký ten tip, kam stojí za to se vydat. Mayle sepsal ještě dvě pokračování, ale upřímně si moc nedovedu představit, co by se tam dalšího a nového dalo vyčíst. Ale teď čtu jedničku a s debilním úsměvem odpočítávám dny, kdy už uvidím ta levandulová pole. Snad ještě kvetou! :)

Další knížka v pořadí je Růžový hotel od nakladatelství Plus. Zaujala mě už když vyšla "na papíře". Má poměrně líbivou obálku, co vypadá letně, nominace na Orange Prize taky zaujme a anotace? Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu, kterou je sedmnáctiletá dívka z Londýna, se zničehonic dozví, že v Los Angeles tragicky zemřela její matka. Ta ji jako tříletou opustila a beze stopy zmizela a u nich doma se o ní nikdy nemluvilo. Dcera se přesto vydá do Kalifornie na pohřeb s tím, že za pár dní se vrátí domů. Postava matky, kterou v podstatě nikdy nepoznala, ji však zaujme a ona začne pátrat po jejích osudech. Jakmile začal Plus dělat elektronické knížky, zamířila rovnou do mojí čtečky.

No a do třetice. Nečekaná kniha. Překvapení léta, které "náhodou" prosáklo na veřejnost. Debutující autor Robert Galbraith. Víte, o čem mluvím, že? The Cuckoo´s Calling. Myslím si, že J. K. Rowlingové a týmu lidí kolem ní se povedl geniální tah. Je to skvěle vymyšlené, pravda, sice dost brzy po vydání Prázdného místa, ale i tak tahle "kukačka" pobláznila spoustu lidí. Včetně mě, přiznávám. Riskuju, že ta knížka nebude dobrá a že jsem vyhodila šestnáct euro. Ale asi mi to za to stojí. Je to absurdní, protože vlastně nejsem žádný velký fanda detektivek. Funguje u mě zkrátka to jméno. Už jen obálka vypadá na živo daleko lépe než na monitoru počítače. A zase je to velká kniha, čítá čtyři sta padesát stran, takže nebude vyloženě do kabelky, ale to mi vlastně nevadí. (Rowlingová zkrátka neumí být stručná :)) Čekala jsem na ni skoro tři týdny, než ji dotisknou a než doputuje až ke mně. Včetně nové záložky z Bookdepository, která mi přijde opravdu zábavná. Tak jsem zvědavá a těším se, až budu mít čas se do ní pustit. Snad mě nezklame!

A ještě něco? Polopracovně se chci podívat na Second Chance Summer, další knihu od autorky Amy a Rogera. Je to zase letní čtení, první příběh mě moc bavil, tak proč to nezkusit. Dočítám (Ne)obyčejného kluka, kterého mám na recenzi pro Neoluxor. Schází mi ještě asi 30 % a už teď můžu říct, že je to opravdu výjimečná kniha. V kindlu na mě taky poměrně dlouho čeká knížka Tak trochu úžasní. Pořídila jsem ji nejspíš v rámci nějakých slev na Kosmasu. Podle anotace docela oddychovka, na léto jak dělaná. A taky bych se ráda co nejdříve dostala k nějaké knížce od Jany Šrámkové, protože na ni kolem sebe slyším samou chválu. Uvidím, co všechno zvládnu...

A co čtete nebo se chystáte číst vy?

Nebo v tomhle horku nemáte na knihy ani pomyšlení? :)

Co nového v jedné vyšehradské kanceláři?

... Aneb abyste taky viděli, že pracuju :) Co je nového v CooBoo? V úterý jsme vám ukázali obálku Rekviem, ze které mám já osobně moc velkou radost. Myslím, že se fakt povedla, jak modelka, tak fotka i finální zpracování. A bude zase krásně metalická jako předchozí díly, tentokrát stříbrná. Příběh samotný už jsem mezitím stihla docela vstřebat. Uzavřít další trilogii byl zvláštní pocit. Když jsme je začínali vydávat, měla jsem dojem, že tomu snad nikdy nebude konec. Delirium patřilo k mým oblíbenějším dystopiím, pracovalo se mi na ní vážně dobře. Bavil mě autorčin styl, včetně popisů, které mnohým lezou na nervy. Rekviem má zase vyprávění z dvou úhlů pohledu – tentokrát nás příběhem provází střídavě Lena a Hana. A jak už jsem někde psala, Haniny pasáže mi přišly zajímavější. Především proto, že ona moc neví, co se sebou. Je vyléčená, a přesto pořád něco cítí. A netuší, jak s tím naložit. Spousta věcí jí nepřijde správná, ale pořád trochu dlí v té své navoněné bublině. Leniny kapitoly naproti tomu byly z Divočiny a o bojování a to už mě nějak moc nebralo. O tom bylo celé Pandemonium. A konec? Moje první reakce byla zklamání, ale teď, když o tom tak z odstupu a po druhém čtení přemýšlím... vlastně je to správně a odpovídá to stylu Lauren Oliverové. Takže se snad máte na co těšit!

Teď se chystám číst překlad Unravel Me a netrpělivě čekám na mail od grafika, který by mi měl tenhle či příští týden poslat první návrhy naší obálky. Taky se raduju z našich několika posledních knížek. Hlavně z Loly a kluka od vedle. Ta k nám do kanceláře dorazila včera a vážně mě potěšila. Vím, že někteří z vás nejsou naší obálkou nadšeni, ale já si za ní docela stojím. Vážně mi hlavní hrdinka přišla tak jedinečná a autentická (někdy až moc), že by byla škoda, kdyby si ji čtenáři na obálce spojovali s nějakou konkrétní holkou. Ať je pro každého z vás Lola jiná, tak by to ona sama měla nejradši, nemyslíte? Navíc je tak krásně sluníčkově žlutá, že to určitě bude prima letní čtení. Sice mě nenadchla tolik, jako Polibek pro Annu, ale snad se vám bude líbit. A nesmím zapomenout na Ptačí zpěv, kouzelnou dystopii! Moji recenzi na něj si můžete přečíst na stránkách Neoluxoru.

Dnes vás ale chci hlavně pozvat na Svět knihy, který začíná už zítra. Určitě to všichni víte a spousta z vás se tam chystá. Tak budu ráda, když zajdete na náš stánek! Mám tuhle knižní a knihomolskou událost moc ráda. Je sice vyčerpávající a většinou trpíme na výstavišti neuvěřitelným vedrem (což se nám letos možná vyhne, ač tomu pořád nevěřím :)), ale za tu možnost vidět tolik knih a knižních nadšenců pod jednou střechou to stojí! Pokud budete mít cestu, zastavte se třeba v pátek ve čtyři blogerské povídání, kde budu já, Kath, Willinda a celé to bude moderovat Daniel Dočekal, tak nás přijďte podpořit!

Téma zní: BLOGEŘI SPISOVATELI, SPISOVATELÉ BLOGERY 

Pevný scénář není dán, zkrátka budeme mluvit hlavně o knižních blozích, o spolupráci s nakladateli, o tom, jak psát dobrý, lepší a nejlepší blog... Sama se na to těším, co všechno nového zajímavého se dozvím. A doufám, že se tam ze spoustou z vás potkám! 

Přijdete? Tady je i oficiální facebooková událost. 
Kdybyste se chtěli přidat, budu moc ráda...

Únorové čtení... a aby vám nic NEUNIKLO!

Leden se s únorem sešel a je tu březen. Já držím slib a mám tu pro vás další sumarizační článek. Co jsem přečetla a nepřečetla v únoru?

První únorová dočtená knížka byla OTÁZKA ZA DESET. Příběh, ke kterému jsem si musela najít cestu. Ze začátku mi styl vyprávění vůbec nesedl a asi jsem po Jednom dni čekala něco trochu jiného. Tohle mi po prvních pár stranách přišlo takové upachtěné, otlemené a maličko i pitomé. Pak jsem si ale uvědomila, že nečtu druhý díl série (jo, člověk z těch všech YA občas zblbne… :)) a že tohle je docela jiný příběh. A že k němu vlastně ta upachtěnost patří, aby fungoval, jak má. Jak postupoval, líbil se mi čím dál víc, protože Nicholls jde do hloubky malými krůčky. Postavy a osudy, které se zprvu můžou zdát plytké, umí rozvinout do zajímavých charakterů. Tahle knížka je moc fajn retro o osmdesátých letech v Británii a o tom, jaké to je být v kůži studenta, který se potřebuje vyrovnat hlavně sám se sebou, je trošku loser, a proto vám zkrátka musí být sympatický.

CO SE ZTRATILO. To není filozofická otázka nad obsahem mého blogu... Co se ztratilo je hrozně milá knížka, která mě moc příjemně překvapila. Má několik časových a dějových linek a všechno se točí kolem jednoho britského nákupního centra. Zachycuje jeho mikrosvět a osudy lidí, kteří jím procházejí, ať už coby zákazníci, zaměstnanci obchodů, členové ochranky… na každého má nějaký vliv a zanechalo stopu. Dobrou nebo špatnou. Autorka staví příběhy, které nakonec proplétá, všechno se vším souvisí. A je to takové opravdové. Celou knihu drží pohromadě dětská hrdinka, jež je tou, co se ztratí. Ovšem název se dá vykládat v mnoha jiných rovinách. Trochu symbolicky. Ale na to přijdete sami, jestli se vám bude chtít číst ;) Kniha Zlín vydala autorce ještě jednu knížku, na kterou se určitě brzo hodlám podívat. 

A něco na závěr. Co už sice nepatří do února, ale zato je to tak aktuální, že to tu prostě musím zmínit. A TAK MI UNIKAJÍ. Kdo? Co? Nevíte? Neslyšeli jste? To není možné! E-novela Beth Revisové. Po částech začíná vycházet už zítra na pěti vybraných blozích! Chcete vědět víc? Mám velikou radost, že se nám podařilo tuhle blogtour uspořádat podobně, jak to udělala autorka sama v Americe. Snad se nám to i podaří a všechno bude klapat, jak má. A co si myslím o textu samotném?Absolutní must-read pro všechny fanoušky téhle vesmírné trilogie. Beth Revisová se zase trošku přiblížila stylu prvního dílu, který se mi líbil nejvíc. Je to chytré, střízlivé, zajímavé... a donutí vás to se na některé postavy podívat z trošku jiného úhlu. Negativní najednou nejsou černobílí a ti, co byli šedí a nijací, se  pěkně vybarvují... Nahlédněte za hlavní linku příběhu Amy a Syna! Fakt to stojí za to.

A to je za únor vlastně všechno. Žádná sláva, ale březen bude mnohem lepší, to vím už teď. Je to ostatně měsíc knihy! Tak se mějte fajn a ovci zdar! ;)

Můj leden: Prázdné místo ve Všech barvách Země a Was She Pretty?

Můj blog zase zřetelně strádá, mrzí mě to, ale nějak mi dělá potíže si najít čas... proto se odteď pokusím svoje písmenka zase modifikovat. A dám si předsevzetí (další) - aspoň jeden článek do měsíce. Sumarizační.  Maličko poskládaný z Goodreads. To by šlo. Takže jaký byl můj leden 2013?

První knížka, kterou jsem letos dočetla, byla ALCHYMIE VĚČNOSTI. Líbilo se mi to i na druhé čtení v překladu. Je to taková fajn jednohubka, prima alternativa ke všem těm dlouhatánským rozkecaným knihám. Tady je na příběh poměrně málo prostoru, přesto se toho dost děje. Už při prvním čtení mi to připomnělo The Lying Game, tím motivem hlavní hrdinky, která musí předstírat, že je někdo jiný... jen tentokrát s přídechem Alchymie. A konec je pořádně vypečenej, takže jsem zvědavá, jak to bude dál :) Knížka už je na světě a musím říct, že mám docela radost, jak se nakonec vyvedla. Měli jsme trochu trable s obálkou, protože původní nakladatel si u druhého dílu zase usmyslel vyrobit novou... jestli nemáte možnost se kochat sami nebo v knihkupectví, kochejte se tady. 

Druhá moje lednová kniha byla taky pracovní. VŠECHNY BARVY ZEMĚ. Vyvrcholení vesmírné trilogie. Pořád se mi nechce věřit, jakým fofrem to po sobě vychází... A závěr je to podle mého povedený. Beth Revisová se s tím vskutku nepáře, poslední díl je pořádně strhující čtení a chvilku jsem uvažovala i o pěti hvězdičkách... pak se ale všechno vystříbřilo, odhalila se tajemství a já mohla posledních dvacet třicet stránek s čistou hlavou přemýšlet. A ačkoli jsou Milion sluncí i Všechny barvy Země skvělé knihy, v mnohém podle mě zaostávají za Lodí mezi hvězdami. A vlastně to ani není jejich vina. První díl měl být samotný a jedinečný. Další dva jsou zkrátka trochu přídavek, a proto úplně jiné. Pokud se vám líbilo Milion sluncí, budete ze Všech barev Země nadšení a číst budete se zatajeným dechem, protože je to vážně docela mazec. Asi nemůžu napsat víc, protože se bojím, že mi uklouzne nějaký spoiler a to bych fakt nerada. Nicméně těšte se, stojí to za to! A budu se opakovat, ale mám velkou radost z české obálky. Naživo vám ji zatím neukážu, ale dočkáte se brzo.

Do třetice konečně "osobní" čtení. V lednu jsem taky dočetla jednu pořádnou bichlici. THE CASUAL VACANCY od J. K. Rowlingové. Slovo bichle tentokrát vůbec není nadsazené, knížka má pořádně vypečených pět set stran... Během čtení jsem na příběh samotný tolikrát změnila názor, až mě to překvapuje. Moje hodnocení je tak někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, spíš se ale kloním ke čtyřem. Nakonec si myslím, že je to vlastně celkem prima kniha, jen by jí prospělo trošku proškrtat. Rowlingová bezesporu těží ze svého vypravěčského umu, ale občas tíhne k přílišné rozvleklosti a obšírnosti. Zorientovat se v postavách mi trvalo minimálně prvních sto stran... pak mě to začalo bavit a to maloměstské panoptikum najednou trošku dávalo smysl. Přesto si myslím, že příběhů, odboček a lidských osudů je tam na jednu knihu trochu moc. Rowlingové se podařilo vystihnout atmosféru žabomyších válek o moc a posty, obyčejnou nenávist a závist, klepy a pokroucené vztahy, jejichž kořeny sahají až bůhvíkam... v některé z recenzí jsem si přečetla, že hlavní hrdinkou celé knihy je Krystal. Já si to nemyslím. Nebo ne tak úplně. Krystal je určitě postavou, která na sebe strhne pozornost už z podstaty, možná malinko prvoplánově zkrátka tím, jaký jí autorka napsala život. Mojí hlavní hrdinkou a postavou je ale Sukhwinder Jawanda. Nenápadná holka, co má spoustu problémů sama se sebou. Holka, která vlastně nikoho nezajímá. Proplouvá knihou, ani si jí nevšimnete. Jako naprosto příznakové vnímám, že jsem si ji dlouhou dobu pletla s její matkou Parminder, ačkoli je to možná těmi indickými jmény... až na konci celé knihy mi přišlo, že vyjde najevo, jak je vlastně zajímavá. Takže pokud jste se ještě nezačetli, ale chystáte se, všimněte si jí dřív než já, zaslouží si to :) A český překlad bude už brzo!

Na závěr jedna chuťovka. WAS SHE PRETTY? Geniální ve své jednoduchosti a stručnosti. Vzhledem k Rowlingové téměř pravý opak. Miniaturka, kterou slupnete za chvilku, ale stojí za to. Od Leanne Shapton už jsem četla Významné artefakty a osobní předměty ze sbírky Lenore Doolanové a Harolda Morrise a byla jsem nadšená. Teď jsem taky, ale trochu jinak. Tahle knížečka je sbírkou minipříběhů, větiček a postřehů ze života a životů o tom, kdo všechno nás míjí a co všechno po sobě zanechává. Mozaika o tom, co ti před námi měli a my ne (tuhle větu jsem vážně neopsala, jen prostě dobře zní :)). Každý se mezi těmi pár písmeny musí najít. Krásně vypravená. Rozhodně doporučuju! Kniha Zlín by měla pouvažovat, zda ji taky nevydat...

A málem bych zapomněla! V lednu jsem přečetla taky ještě SHATTER ME. Knihu budící ve mně naprosto protichůdné pocity. Nemůžu tuhle knížku hodnotit. Vůbec nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Strašně mě rozčilovala. Zaujala mě. Způsob, jakým je psaná, je dost divný zvláštní. Na jednu stranu neotřelý, na druhou jsem se prvních sto stran obávala, že to takhle bude celou knihu. Formálně je to zajímavé, otázka je, jak to svědčí příběhu samotnému. Autorka se vyjadřuje úsporně, útržkovitě, podobně jako třeba Beth Revisová v Lodi mezi hvězdami, a přesto docela jinak. Celá kniha je vlastně poměrně intimním popisem pocitů a vjemů hlavní postavy. Jsou tam škrtané pasáže, přepisované myšlenky a úvahy, co je o strach vyslovit nahlas. Jestli máte takové příběhy rádi, těšte se, Shatter Me vás pohltí, sežere za živa a vyplivne na poslední stránce… Netuším, co si o té knížce myslím. Mimochodem, jste zvědaví na českou obálku? Sledujte v pátek blog CooBoo... možná se něco dozvíte!

A co vy a vaše čtení v lednu? Narazili jste na nějaké zajímavé příběhy?

Zasvěcená Otázka za deset... s trochou baletu

Aneb co je u mě nového? Když už jsem se rozhodla pojmenovávat články z téhle rubriky pokaždé jinak, vyrobila jsem si aspoň vobrázek, ať to mám pěkný... :D Přináším průřezový informační článek zahrnující posledních pár dní, možná spíš týdnů... co teď v předvánočním čase dělám kromě toho, že dumám, jaké nakoupit dárky?

Dočetla jsem Zasvěcenou, druhý díl andělské Nadpozemské, což byla oficiálně má první knížka tohoto druhu. A musím říct, že dvojka se mi vlastně líbila o něco víc, až jsem to nečekala. Úplně upřímně přiznám, že se mi do čtení moc nechtělo. Nedovedla jsem si představit, jakou zajímavou zápletku dovede Zavěcená nabídnout. A světe div se, autorce se to docela podařilo! Bavilo mě to neustálné vnitřní pnutí hlavní hrdinky na všechny strany. Chudák holka, moc neví, co se sebou. Její máma s ní pořádně o ničem nemluví (což se nezměnilo) a teď jejich vztah ještě trochu graduje kvůli jednomu faktu, který vám tu nemůžu prozradit, protože by to byl pořádný spoiler. Bavil mě vlastně i ten milostný trojúhelník, který je sice hrozně otravný (protože proč, proč, proč je teď něco takového v každé knize, prosím pěkně? Proč?), ale na druhou stranu byl zajímavě rozvinutý, díky Claře a Christianovi má přídech jejího poslání. Není to jen obyčejnské zakoukání se. Jestli to dává smysl :) V téhle knížce je sice na můj vkus strašně moc andělů - sama překladatelka konstatovala, že tenhle počet není normální ani na fantasy poměry... a je v mnoha ohledech předvídatelná a plná klišé, ale myslím si, že třetí díl bude mít co nabídnout. Musím říct, že mě čím dál tím začíná zajímat Clařin bratr a jsem docela zvědavá, co se z toho kluka vyklube... je to taková tichá linka na pozadí příběhu, ale rozhodně stojí za pozornost.

Sama pro sebe se teď chystám číst Otázku za deset, knížku Davida Nichollse, co nedávno vyšla česky. Četla už jsem od něj Jeden den, který se mi moc líbil. I film je povedený, ačkoli se do něj spousta věcí nevejde a přišel mi maličko schematický. Ovšem jestli máte chuť na romantickou komedii, na jejímž konci uroníte slzu, můžu vřele doporučit :) Otázka za deset má být trochu retro z osmdesátých let z prostředí televizní vědomostní soutěže a má to být veliká legrace, tak jsem na to moc zvědavá. Plánuju se na ni vrhnout o Vánocích a úspěšně s ní odclonit pracovní (a trochu i vánočně sváteční) stres a děsně se na to těším!

Momentálně čtu ještě jednu knížku. Jmenuje Anna. A hned zezačátku přiznávám, že je to trošku moje srdcovka. Jde totiž o knihu, podle níž byl natočen seriál (nebo možná byla kniha až pak, to nevím...), který se u nás vysílal někdy zkraje devadesátých let. A byl o baletce, co je po autonehodě ochrnutá a pomalu se vrací do života a samozřejmě se nakonec vrátí i k tancování. Nepamatuju si, kolik měl ten seriál dílů, ale postihuje docela velký kus Annina života a vedle baletu, který je ústředním motivem všeho, se tam taky řeší pár kluků a vztahy v rodině, kde to Anna nemá jednoduché, i když se jí rodiče ve všem snaží podporovat... a všechno je to vyprávěné tak samozřejmě, že jsem to jako holka milovala. A určitě to nebylo jen tím, že jsem v té době měla baletu plnou hlavu. No a tahle knížka teď v Německu znovu vychází v upraveném vydání a je trošku přizpůsobená dnešku - je tam internet a empétrojky, zkrátka tak, aby to dnešním čtenářům nepřipadalo zastaralé. A je skvělá! Pořád mám dojem, že je ten příběh perfektní ve své jednoduchosti.

A co vy, povězte, chtěli byste si něco takového přečíst? 

Co teď před Vánoci čtete? Chystáte se číst něco přímo na Vánoce?

Zelený smaragd na Monster High říznutý Pandemoniem

...aneb když se vám začne o knížkách zdát, je to špatně?

Rozhodla jsem se modifikovat rubriku Co nového? Pořád bude v horním menu a články, které do ní patří, najdete pod stejnojmenným štítkem. Jen už teď bude mít pokaždé jiný nadpis. Jednoduše proto, aby to nebyla taková nuda. A abyste už podle nadpisu mohli odhadnout, co vás ve článku čeká. Asi mám chuť tvořit, nebo co :D

Tentokrát to bude zas taková směska. Takže čím se poslední dobou zabývám? Blížím se k závěru s překladem Zelené jako smaragd a řeknu vám, tam se teda dějou věci! Ale protože nechci spoilerovat, nic vám nepovím. Jsem moc zvědavá, jak to všechno nakonec skončí, jak z toho Kerstin Gierová vybruslí, protože zatím pořád moc netuším. Ale moc mě to baví, tak snad se to bude líbit i vám, až se k vám hotová knížka dostane. Nezapomeňte, už v únoru! Skoro na den přesně rok po tom, co vyšla Rudá jako rubín. Myslím, že ani nebylo v plánu, aby to takhle pěkně vyšlo :)

Pak jsem si taky užívala s příšerkami z Monster High. Tahle, už čtvrtá knížka se nese ve stejném duchu jako předchozí, takže milovníci těchhle podivně cool panenek od Mattela určitě nebudou zklamaní. Můj šálek čaje to tak úplně není, ale nemůžu neocenit způsob, jakým jsou tyhle příběhy vystavěné a jak každá slovní hrátka dává smysl a jak je to vlastně docela legrace. Na to, že knížky píše Lisi Harrisonová v zásadě jen na zakázku, není to tedy vyloženě její osobitá tvorba, něco, co vychází z její spisovatelské duše, to není vůbec špatné. A je to díl od dílu lepší. Jestli v jedničce něco nefungovalo, teď už ví, na co si dát pozor. V téhle sérii je to poslední kniha, ale existuje ještě jedna, nová, která cílí na trochu mladší čtenáře.

No a na překlad Pandemonia, druhý díl trilogie Delirium, se chystám vrhnout hned ráno v pondělí. Musím upřímně říct, že se skoro nemůžu dočkat, jsem moc zvědavá, jak bude příběh pokračovat dál, protože závěr první knihy mě docela dostal. Ač mi teda překladatelka vyzradila hlavní zápletku a vyvrcholení - mea culpa, řekla jsem si o to, protože bych si jinak ukousala nehty nervozitou, jak to sakra dopadne, a s tím by se asi neredigovalo moc dobře :) - myslím, že mě to stejně bude bavit. Líbí se mi, jak Lauren Oliverová píše, jak má promyšlený tenhle dystopický svět. Je to celé sice trochu patetické, ale vlastně pěkné. A vkusné. To je to slovo, není to ulepené romantikou, ke které by to mohlo svádět. A proto se mi to tak líbí. Jen když se vám pak tyhle tři knihy smíchají dohromady, je to trochu surreálný sen, ve kterém je Gwendolyn potomek Frankensteina a dostane injekci, aby už toho Gideona sakra přestala milovat, protože je to nezdravé...

A co vy, nad jakou knížkou teď trávíte sychravé podzimní večery?

Co nového vol. 5

Nového je toho spousta, jen já nějak nemám čas a asi ani koncentraci na blogování. Je mi to líto, ale na druhou stranu vím, že pořád jsem součástí tohohle prima světa. Pilně sleduju vaše blogy, co zajímavého se kde šustne, a jsem dost aktivní na Goodreads (což ale ostatně není tak složité). Protože bych přece jen ráda aspoň občas něco napsala i sem, smolím teď tenhle univerzální článek do geniálně univerzální rubriky, kterou jsem si tak chytře vymyslela :) Takže co je u mě nového? Co jsem poslední dobou četla, co mě zajualo, co mě bavilo, co mě nebavilo?

V první řadě musím zmínit Delirium, které jsem nedávno dočetla, a česká verze už se pomalu chystá do tisku (pár CooBoo blogerek už mělo tu čest vidět text před korekturou - snad jste tam nenašly moc chyb, respektive, snad jsme je tam pak všechny našli my :)). Delirium je další dystopická knížka a musím říct, že jsem k ní přistupovala malililinko s despektem. Moc jsem od toho nečekala. Další variantu postapokalyptického světa, kde je něco špatně. Ale Delirium mě dostalo a přiznám to bez mučení. Ano, je možná příliš dlouhé a příliš patetické, ale ten příběh má prostě něco do sebe. Lauren Oliver bez debat umí psát, a přesto, že bych jí třetinu proškrtala, kniha vlastně docela odsýpá. Její dystopický svět dává smysl, je postaven na jediném konkrétním faktu, že láska je nemoc, a kolem toho se všechno točí a všechno je promyšlené do nejmenšího detailu. Což je věc, která mi třeba u Divergence scházela. Proto je pro mě Delirium lepší, mám-li srovnávat. Vůbec ten nápad jako takový je tak prostě jednoduchý, až je dobrý. Kniha o lásce ve světě bez lásky zaujme každého, nejen vyloženě romantické duše... a ten konec! Těším se na dvojku!

Kromě Deliria jsem se teď taky věnovala další dystopii, co je maličko jiná. Připravujeme k vydání druhý díl vesmírné ságy, tentokrát se bude jmenovat Milion sluncí, a jak jste si mohli přečíst na Goodreads, líbilo se mi moc, i když trochu jinak než Loď mezi hvězdami. Nicméně mám pro tuhle trilogii slabost, vím to, možná nejsem úplně objektivní, ale podle mě je prostě xakru dobrá. A možná musíte mít chucpe, abyste to četli :) Beth Revisová podle mě vytvořila naprosto dokonalu vizi a knihu se sci-fi tématem, co zkrátka musí nadchnout i čtenáře, kteří tenhle žánr nemusí nebo nevyhledávají. Já jsem toho zářným příkladem. Druhý díl mě bavil tím, jak odsýpal, jak se autorce podařilo najít nový literární motor, co pohání Universum kupředu až detektivním způsobem. Hltala jsem stránku za stránkou a nemůžu se dočkat závěru tohohle příběhu. A jsem zvědavá, jak se v CooBoo popereme s obálkou třetí knihy, pár nápadů už máme, stejně jako pracovní název, který podle mě moc šikovně vymyslel zase přímo pan překladatel :) Ale ten vám zatím neprozradím, třeba příště ;)

A na závěr nemůžu nezmínit ještě jednu knihu, co si čtu ve volném čase. The Casual Vacancy. Už jste četli? Čtete? Chystáte se číst? Co si o tom myslíte? Co si slibujete? Já totiž vlastně nevím :) Mám přečtených asi sto prvních stránek a zatím se mi to líbí. Vůbec to nemá nic společného s Harry Potterem. Což je moc dobře, nechápu tu veřejnou potřebu to srovnávat, je to přece něco naprosto jiného... Rowlingová se zatím ukazuje jako dobrá vypravěčka, jak ji všichni známe. Baví mě prostředí, co si vybrala, a i postavy a postavičky, s jejichž pomocí nám ho přibližuje a zaplétá příběh... zkrátka ideální čtení k nedělní ranní kávě, tak jsem zvědavá, jak to půjde dál!

A co vy? Co teď zajímavého čtete nebo se číst chystáte? Podělte se se mnou!

Co nového vol. 4

Tenhle příspěvek o tom, co je u mě nového, bude zase maličko pracovnější, ale to snad nikomu nevadí. V první řadě se s vámi chci podělit o jednu nádheru, co na mě po dovolené čekala na pracovním stole... no nevypadá skvěle? :) Těšit se na ni můžete už 20. srpna, ale pro nedočkavce mám tajný tip, že na našem e-shopu bude tak o týden dřív, než ve většině knihkupectví a než je oficiální datum vydání... ale pšššt ;)

 

Kromě Lodi mezi hvězdami teď dumám o obálkách jiné série. Jak už se pomalu stává tradicí, zas je obálka jednoho druhého dílu docela jiná než první... Tentokrát mluvím o The Alchemy of Forever a jejím pokračování, které se bude jmenovat The Impossibility of Tomorow (Mimochodem, ty názvy mě docela baví). Nebyla jsem si jistá původní obálkou u Alchymie, ale když jsem ji viděla naživo, vypadá moc pěkně, mnohem líp než jen na monitoru. 

Naproti tomu u nové verze obálek si nejsem vůbec jistá, jestli se ke knížkám hodí... co vy na to? Kterou byste vybrali?

 

Jinak taky dneska konečně vychází Safír, takže šup šup do knihkupectví nebo na e-shopy a číst :D A nakonec trochu nepracovně, co se teď chystám číst ve volném čase... v Německu jsem si pořídila knížku, která u nás vyšla pod názvem Každá sedmá vlna a je volným pokračováním knížky Dobrý proti severáku. Tu jsem četla loni a moc mě bavila hlavně svou formou. Jde totiž o román v e-mailech, což pravda dneska není už nejoriginálnější, ale na druhou stranu je to v tomhle případě moc pěkně zpracované. Zápletka je prostá, romantická, ale hrdinové vás chytnou a vy budete chtít vědět, jak to s nimi bylo dál... jako právě chtěli němečtí čtenáři, kteří vlastně takhle trochu donutili autora, aby napsal pokračování... Tak jsem na něj zvědavá :)

Co nového? vol. 3

Co nového na o mundo da Teresinha a u Teresinhy vůbec? V práci mám zrovna na stole tolik papírů plných písmen, že nevím, kam dřív, takže tenhle příspěvek bude nejspíš nanejvýš pracovní. Aktuálně čtu korekturu Lodi mezi hvězdami, která už se téměř chystá do tiskárny a musím říct, že ačkoli tuhle knihu čtu už vlastně potřetí, líbí se mi čím dál víc... myslím, že se máte na co těšit! ;) Nicméně Beth Revis a její kreativní tým nám teď trochu motají hlavu novými obálkami... nevím, nevím, co říkáte na tu změnu a na tu třetí vůbec? Na tohle téma jsem se důkladněji zamýšlela na pracovním blogu...

Vedle Lodi tu na mě stále ještě čeká korektura Nadpozemské, kterou jsem kapku odložila, protože má ještě svůj čas, vychází až 10. září. Ale v mezičase se také objevila obálka k dalšímu dílu, tentokrát už třetímu a mně se moc líbí :)

Do třetice všeho dobrého na mě čeká překlad druhého Tygra, česky se bude jmenovat Tygrova stezka. Ten ještě není v korektuře, ale pěkně ve wordu od paní překladatelky, kterou není nikdo jiný, než Melori, ale to možná už víte. Jsem na další ultraromantické indické dobrodružství zvědavá. Druhá obálka zobrazuje tentokrát černého tygra, potenciálního záporáka zlého bratra Kishana, a Melori se líbí víc, já mám ráda modrou, takže se zatím kloním k tygrovi bílému. Jak to máte vy? :)

 

Taky jsem začala překládat třetí díl časocestovací trilogie, který tentokrát ponese název Zelená jako smaragd. Jsem moc zvědavá, jak to Kerstin Gierová všechno zakončí a přiznám se, že po dočtení a přeložení dvojky pořád fakt moc netuším... Ze Zelené mám zatím jen asi 30 stran, takže zatím se tam nedějou žádné zásadnosti :)

A co je nového u vás? Co zrovna čtete, co byste doporučili, co  vás vytočilo, co vás strhlo? Inspirujte mě :)

Co nového? vol. 2

Přihazuju další článek do mojí nové nepravidelné rubriky co nového? Jak jste si mohli všimnout (a někteří i online sledovat na Goodreads :D), válčila jsem se štítky. Nevím, co to blogger vyvádí, ale zmizely mi a notně jsem se s nimi navztekala... nakonec jsem zvolila kompromisní řešení a modifikovala štítky v rubriky, které najdete nahoře hned pod názvem blogu. Rozložení a obsah je zatím v rekonstrukci... snad se to brzo ustálí :)

Jinak stále čtu On Beauty od Zadie Smith, nějak toho času na obyčejné nepracovní čtení není moc... škoda :( Ne že by mě moje CooBoo věci nebavily, ale občas nezaškodí vyvětrat si hlavu někde jinde :) A tahle rubrika by měla být hlavně o tom, co čtu prostě proto, že se mi chce. Anebo co bych si přečíst chtěla. Na Světě knihy jsem řádně nakoupila a doma na mě na kupičce čekají třeba Šaty z igelitu, což je prvotina mladého nadějného autora. Jmenuje se Vratislav Maňák a za tuhle knížku dostal cenu Jiřího Ortena, která se uděluje právě mladým a nadějným.

Pak se moc těším na Noční hlídku, další knihu Sarah Watersové. Mám tuhle britskou spisovatelku moc ráda. Neznáte? Mrkněte na Špičkou jazyka, rozhodně stojí za to, když odmyslíte fakt, že při čtení tohohle příběhu budete červení až za ušima :) Sarah píše opravdu poutavě a reálně a věrně. Její knížky jsou sice bichle, ale čtou se samy, neuvěřitelně odsýpají a pohltí vás...

V práci se pořád ještě zabývám Lodí mezi hvězdami a čeká na mě korektura Nadpozemské, na kterou jsem docela zvědavá, protože ač jsem to tu několikrát avizovala, k žádné andělské knize jsem se zatím ještě pořádně nedostala, takže tohle bude něco jako premiéra. A moc se těším, jak bude knížka vypadat, obálka zůstane originální, taky se vám líbí? Naživo vypadá mnohem líp než jen takhle na obrázku... A málem bych zapomněla, vrhla jsem se konečně taky na Divergenci! Hlavně proto, aby kovářova kobyla nechodila bosa :) A proto, že jsem zvědavá, proto, že si chci udělat vlastní názor a snažím se být nezaujatá (což je fuška...). Ale o Divergenci víc někdy v nějakém dalším článku... až ji dočtu a budu definitivně vědět, co si myslím :) A co je u vás nového? Co čtete? Co vás baví či nebaví? Na co se chystáte? Podělte se se mnou :)

Co nového? vol.1

V rámci revitalizace blogu se pokusím přimyslet nové rubriky. Ani nevím, zda to budou rubriky, jak jsem už psala v předešlém příspěvku, bude to tak trochu bez ladu skladu a vlastně se na ten chaos docela těším. Budu si zkrátka psát, co mě zrovna napadne... Ale CO JE U MĚ NOVÉHO bych vám chtěla sdělovat tak více méně pravidelně, třeba jednou za týden, či za čtrnáct dní. Zkrátka pokaždé, když bude něco zajímavého... Jako třeba teď!

V neděli večer jsem dokončila hrubý překlad Modré jako safír, což je druhý díl Rudé jako rubín, a mám z toho fakt radost. Jednak proto, že to je konečně hotové, a taky proto, že si myslím, že se vám knížka bude líbit stejně jako jednička. Kerstin Gierová pěkně drží linku příběhu, nikam zbytečně neutíká, přilila trochu romantiky mezi Gideonem a Gwendolyn a vůbec se to celé "časem" pěkně zamotává. Přiznám se, že třetí díl jsem zatím nečetla, ale jsem na něj docela zvědavá a těším se, až se na něj vrhnu, abych zjistila, jak se to vlastně všechno uzavře... Nicméně teď mě ještě čeká spousta práce se stávajícím překladem. Musím ho po sobě přečíst, jestli tam nejsou nějaké příliš velké nesmysly, vyhledat pár shakespearovských citátů a hlavně básnit... Kdo četl první díl, tak ví, že tam pár "veršovánek" je, a autorka si je neodpustila ani v druhém díle. Básničky mám zatím přeložené nanečisto doslovně a čekám na vhodný okamžik a básnické střevo, aby mi pomohly to nějak pěkně zrýmovat (možná neuškodí sklenka vína... :)) No a pak text poputuje za redaktorkou, která se v něm pošťourá ještě trochu víc, přece jen jiné oko vidí jiné věci... potom už jen korektura, vychytávání posledních maličkostí, šup do tisku a přibližně tak v polovině srpna by měla být knížka na pultech knihkupectví a snad i na cestě k vám...

V práci teď zrovna zkoumám Shatter Me. Totiž ukázku překladu, kterou mi poslala překladatelka, co bude knížku s velkou pravděpodobností překládat. Je to jedna z knih, na kterou jsem moc zvědavá a těším se, co z ní vyleze. A že není snadné ten text uchopit a převést do češtiny tak, aby fungoval a byl čtivý. Anglickou úsečnost není tak snadné napasovat na češtinu hlavně proto, že v našem jazyce funguje maličko jinak... proto ta ukázka a dumání a zkoumání. A taky vymýšlení nejlepšího českého názvu... Četli jste tuhle knihu? Co na ten příběh říkáte? Až budu mít v ruce překlad, určitě vám povím víc... Česky by měl být na jaře příštího roku. 

Ve volných chvilkách čtu tu již zmiňovanou knihu Zadie Smith. Jelikož těch volných chvilek teď zrovna moc není, jsem teprve na straně 86, ale prozatím mě moc baví. Jak už jsem psala, je to úlovek z Londýna, ale česky už to taky vyšlo a knížka se jmenuje O kráse. Příběh je to zatím docela mile prostý a moc se mi líbí, jak autorka nakládá s rodinnými vztahy. O tom vlastně ta knížka hlavně je a čiší z ní opradovost. Chvilkami je i vtipná, ale někdy až tragikomická.... až ji dočtu, určitě se s vámi podělím o názor! A jinak si pomalu zvykám na svůj nový blogový vzhled, přerovnávám sloupečky a dumám, co by se dalo ještě vylepšit. Kdybyste měli nějaký tip či připomínku, sem s ní, ráda si nechám poradit!