Proč je z Duffa Otka aneb jak se to má s názvy knih

Pokud nerozumíte mému nadpisu, slibuju, že se vám ho v následujících řádcích pokusím vysvětlit. Budu ale počítat, že když už jste sem zabloudili, tušíte, že existuje knížka, která se v originále jmenuje The DUFF. A v češtině ji v CooBoo vydáme jako OTKU. Důvod, proč jsem si do článku o názvech knih vybrala zrovna tuhle knížku, je jasný. Překlad vyvolal v posledních pár dnech spoustu emocí, se kterými jsem já osobně vlastně docela počítala. DUFF je totiž zkratka designated ugly fat friend, a ať se vám líbí sebevíc, v českém textu určeném pro české čtenáře zkrátka nemůže takhle fungovat... jen si to představte:

Víš, tvoje kámošky jsou k nakousnutí. A ty, zlato, seš jejich Otka.“ 
„Je to vůbec slovo?“ 
„Ošklivá. Tlustá. Kamarádka,“ objasnil. „Bez urážky, v tomhle případě to seš ty.“

Jak by to vypadalo, kdyby tam zůstal DUFF? Muselo by se to nějak dovysvětlit? Že by tam bylo třeba: DUFF, což je zkratka anglických slov designated ugly fat friend, což v češtině znamená... moment, proč v češtině, když jsme v Americe? To sem nějak nepatří... blá blá blá. No uznejte sami, že to není zrovna elegantní řešení. Otka se mi naproti tomu moc líbí, včetně rozkošné zdrobněliny Otička. To se na mě nezlobte, ale kam se hrabe Duffy! Vždyť to vám česky nic neřekne, nic to neznamená a vůbec z toho není cítit to maličké pohrdání, které v sobě má mít. A když už nějaká knížka vyjde česky, má být pro své čtenáře co nejpřístupnější v jejich mateřském jazyce. Vím, že vám v některých případech přijde, že by bylo lepší nechat originální název, ale vězte, že to by byla prachsprostá pohodlnost, to by se redaktor ani překladatel moc nepředřeli, když je to složitější, nechme to, jak to je v originále... Co kdybychom nechali v originále i ten vnitřek, to taky není jednoduchý přeložit, žejo. Ačkoliv, moment, proč to pak vydávat česky, když to vlastně česky nebude? A taky je potřeba si uvědomit, že vy sice znáte originál, ale čtenářů, co ho neznají, je mnohem více. A to jsou ti, kteří po knížce s anglickým názvem spíš nesáhnou. Ale to zabíhám moc k překladům, o kterých vlastně mluvit nechci (třeba někdy příště). Chtěla bych vám spíš popsat, jak je někdy zábavné, napínavé a těžké přijít na ten pravý název knihy. Ono to totiž vůbec není tak snadné, jak se na první pohled může zdát. 

Obzvlášť některé knihy vám zavaří, jeden z posledních kubulínských případů je Divotání, což je druhý díl alenkovského Šepotání. Pamatuju si, že když jsme se tuhle sérii rozhodli vydat, Šepotání coby název mě napadlo docela brzo a rychle a měla jsem z toho radost. Pak jsem měla ještě větší radost, protože jsem vymyslela názvy i druhého a třetího dílu, které jsem si pečlivě zaznamenala na papírek... který se samozřejmě ztratil. Takže jsme v redakci dali hlavy dohromady a výsledkem je Divotání (mady by Bára), které mi přijde tak pěkně ulítlé, že by se muselo líbit i Carrrollovi. Sranda je, že netušíme, co provedeme s třetím dílem, protože Ensnared? Seriously? Jako že třeba Polapení? Ehm. Ale to je ještě daleko, tak si s tím budu lámat hlavu později.

Vymýšlet názvy někdy může být i legrace. Právě u zmiňovaného Divotání jsme už nevěděli kudy kam, tak jsme v redakci na tomhle webu hledali rýmy na Šepotání. Zkuste si to, je to fakt zábava. Mimochodem, jeden z výsledků bylo třeba taky slovo Pokračování, což byl dlouho můj osobní favorit, ale ostatní mi to vymluvili, že prý se to asi nehodí nebo co. Škoda, ne? Občas je taky potřeba vymyslet pracovní název dřív, než vlastně pořádně tušíte, o čem knížka bude. Většinou pro interní účely, aby se vyplnil do tabulky a vy jste mohli s něčím pracovat. Jistý nejmenovaný redaktor jistou knihu pracovně pojmenoval Správné rozhodnutí, protože se zkrátka nedokázal rozhodnout, jak ji kruci nazvat. A tohle mu přišlo tak nějak... správné. Až tak správné, že se to nakonec ukázalo opravdu nejsprávnější a knížce tenhle název zůstal.

Další výzva, když děláte knížky young adult a chcete je česky pojmenovat, jsou ta věčná přídavná jména. Máme Nadpozemskou, Nevítané, Označenou, Vyvolenou a bůhví jakou ještě... I proto se Shatter Me česky jmenuje Jsem roztříštěná. To jsem tam mělo doslova roztříštit nekonečnou řadu podobných, či dokonce stejných názvů. A proto jsme taky teď řešili, jak pojmenujeme nového Westerfelda. V originále je to Afterworlds, ale knížka s názvem Zásvětí už bohužel existuje a je to young adult, takže to nešlo. Překladatelka navrhovala Podsvětí, ale to se mi moc nelíbilo. Nakonec to bude Mezi dvěma světy. A víte, jak to vzniklo? Za tímhle názvem se skrývá jeden moc pěkně lišácký fun fact, o který se s vámi na závěr musím podělit. Přemýšlela jsem o variaci na druhé světy nebo jiné světy či něco podobného. A pro jistotu jsem si to zkoušela hledat na Kosmasu, jestli náhodou už něco takhle pojmenovaného a se stejnou tematikou neexistuje, abychom nebyli zase tam, kde jsme začali. No a vyskočila na mě tahle kniha... Takže pan Škvorecký, jehož knížky mám strašně moc ráda, nám nevědomky trochu propůjčil název pro westerfeldovskou duchařinu, moc doufám, že by mu to nevadilo :)

P. S.: Další blog bude o obálkách!

Follow my blog with Bloglovin

Už je tady zas!

Možná vám tenhle článek bude něco připomínat. Jako byste snad už kdysi něco takového četli... Pořád ještě žiju a chci blogovat! Blá blá blá. Ale mnohem spíš už je to tak dávno, co sem vůbec někdo zavítal, že pravděpodobně spousta z vás ani netuší, že tenhle blog kdy existoval. Což bych chtěla změnit. Velké předsevzetí! Takhle koncem léta... Ale vážně to myslím vážně, aspoň si to vážně vážně myslím. Tímto tedy popírám svůj předešlý článek o tom, že už se tady toho moc nedočtete. Dočtete! Mám totiž velké plány a v záloze několik tipů na články, které by vás mohly zajímat. 

Chci psát o své práci, o které si pořád myslím, že je ta nejlepší na světě. 

Chci se s vámi podělit o to, jak to chodí v takové obyčejné redakci. 

Chci vás nechat nakouknout pod pokličku. 

Chci vám něco prozradit. Cokoliv se zrovna bude hodit a budu mít pocit, že je to zajímavé.

Chci vyvolat diskuzi. Nejen o knížkách a jejich příbězích, ale i o tom, jak vznikají.

Chci mluvit o nakladatelském světě.

Ale chci taky psát o tom, co čtu a co mě baví mimo kubulínské stránky. Protože doufám, že to vás taky bude zajímat.

Takže tak.

Už po několikáté.

Držte mi palce! První článek ještě tenhle týden!

Ze stránky na stránku

Asi čekáte, že už se tady toho moc nedočtete...

No, máte pravdu!

Čas od času na tenhle svůj blog myslím a je mi vlastně docela líto, že jsem na něj přestala mít čas. Protože mě vážně moc bavilo psát o knížkách, které zrovna čtu, ať už do práce nebo jen tak pro sebe. Můžu to svádět na své nové šéfredaktorské povinnosti, které mi přibyly (a že jich není málo). Nebo prostě na to, že jsem líná :) Na obojím je troška pravdy, přiznávám. 

Ale protože ve mně pořád žije to puzení s internetovým světem cosi sdílet a všechny ty unifikované facebooky, twittery a instagramy mi nějak nestačí, došla jsem k závěru, že přece jen potřebuju mít něco svého. Takový svůj pokojíček, kam si můžu vylepit plakát nad postel. Takže proto vznikla tahle nová stránka...

CITÁTOZÁPISNÍK

Co tam najdete? To se taky teprve uvidí. Ale určitě se to bude točit kolem knih. Zatím tam hromadím citáty z knížek, které mě zrovna zaujaly. Možná to bude krapet osobnější než tady, protože podle mě zapsaný citát z knížky říká o rozpoložení čtenáře víc než sálodlouhá recenze. Tak třeba ty moje zaujmou i vás a půjdete za mnou na tuhle stránku s maličko divným jménem. A nemyslím jen "citátozápisník", ale i ten tumblr... nevíte někdo, co to vlastně sakra znamená? :D

O všem a o ničem na křídlech magického realismu

Proč ten trochu patetický titulek? Čtěte dál, dozvíte se víc...

Posledních pár měsíců se mi zase moc nedaří sepsat nějaký kloudný blogový článek. Článek, který by nebyl jen do počtu a jen proto, abych sem něco dala. Straší mě datum 8. srpna mého posledního příspěvku... a to mě nakonec dotlačilo k tomu, abych začala psát a blábolit a plkat, protože mám dojem, že vlastně nemám co říct. A přitom je toho tolik, co se teď děje! Čtu spoustu knížek, a až na konci tohohle článku mi došlo, o čem chci vlastně psát, co mě teď nejvíc baví. Takže to berte jako takovou malou sondu do mé blogerské duše :) Stal se ze mě chorobný nedočítač knih. Cuckoo´s Calling čtu už od léta, schází mi posledních asi sto stran a nějak nejsem schopná to dotáhnout. A přitom mě to baví! Navíc pořád netuším, kdo je vrah a je-li vlastně nějaký, takže jsem napnutá jak kšandy. Ale knížka je to veliká co do rozměru, v létě při válení na pláži to tak nevadilo (a přiznám se, že jsem jí trochu ublížila, kombinace soli a písku nedělá knížkám dobře, stydím se :)), ale do metra už to tak zábavné není.

Taky jsem rozečetla nového Irvinga. Na konci srpna. Nedočkavě jsem si pořídila e-knihu ještě před papírovým vydáním. A musím říct, že jsem trošku rozčarovaná. Ne že by mě ta knížka přímo nebavila, Irving je takový svojský, a proto mám jeho příběhy ráda, proto, že boří tabu a nebojí se zápletek a situací, z kterých se nejeden čtenář červená. Ale v případě V jedné osobě se mi zdá, že už je to trochu příliš, protože se kolem bisexuality hlavního hrdiny točí celý příběh a nic moc jiného se tam neděje, "šokující" témata se tak nějak okoukají, když je máte v každém odstavci. To mi nestačí a připadá mi to prvoplánové a vlastně mě to na Irvinga trochu mrzí, protože ty jeho "skandální" prvky v knihách právě byly vždycky všechno jen ne prvoplánové. Ale nezavrhuju tu knihu, není úplně špatná. Jen je jiná, než jsem asi čekala.

A ještě jednu knihu mám rozečtenou, klube se mi z ní další maličko nepochopitelné guilty pleasure a konečně se dostávám ke svému patetickému titulku. The Strange and Beautiful Sorrows of Ava Lavender. Dostala mě už krásnou obálkou. Láká na magický realismus a autorčin agent údajně zastupuje třeba taky Khaleda Hosseiniho. Od toho jsem sice nic nečetla, ale na magický realismus slyším. Protože tohle spojení pro mě znamená Marquéz a Marquéz je prostě boží. Autorka téhle knížky si to podle mě taky myslí a snaží se jít podobným směrem. Do jaké míry se jí to daří je samozřejmě otázka do diskuze. Bere to zeširoka, vyprávění začíná kolem roku 1900 u babičky hlavní hrdinky, kterak s rodinou přesídlila z Francie do Spojených států a s čím vším se tam potýkali. Je to dost popisné, nejde při tom nepřemýšlet, zda jsou všechny ty postavičky a odbočky důležité, trochu čekáte, kdy už se tedy příběh posune, ale ani nemrknete, máte za sebou prvních 37 % a hlavní hrdinka se ještě ani nenarodila. Na první pohled je to něco, co by mělo každého soudného čtenáře odradit. Ale světe div se, neodradí, naopak. Sedím přilepená ke čtečce a chci vědět, co bude dál. Ava Lavender (rozuměj hlavní hrdinka) už je na světě a potýká se se svým vlastním těžkým osudem. Narodila se totiž s křídly. A ne, není anděl. A tahle knížka není fantasy. Jen je prostě divná, stejně jako Ava a její rodina a vlastně celý příběh. Co za tím vším je, zatím netuším. Možná to bude veliké, možná to autorka přejde bez vysvětlení, ani jedna varianta by mi nevadila. Já vím, takhle ve zkratce to zní šíleně, ale věřte, stojí to za to! Tedy zatím. Zvědavím, kudy se to bude ubírat dál. Těžko říct, zda je to young adult či dospělé čtení. Na Goodreads zatím převládá první zařazení. Není to dospělácká knížka v pravém slova smyslu, ale podle mě další z příběhů, které můžou zasáhnout širokou škálu čtenářů bez ohledu na věk, kterých je poslední dobou čím dál víc. Hodí se pro CooBoo? Čerti vědí, co myslíte? :)

A jinak? V říjnu vyšla jedna báječná dětská knížka v mém překladu o maličko roztomile hloupém medvědovi, co má rád přísloví, ale trochu si je plete. Jestli máte děti v rodině, nebo sháníte nějaký dárek, tohle je ideální, můžu jenom doporučit, úžasné ilustrace a vůbec: No jo, medvěd! Za pár dní mi vyjde další překlad divné předivné knihy (asi mám nějaké sklony...), o které už jsem taky psala. Jsem zvědavá, co na Za zrcadlem řeknete a mám z toho trochu strach :) 

Ale těším se na vaše názory!

Moje letní čtení

Může se zdát, že tenhle článek už není úplně aktuální, léto v plném proudu, půlka prázdnin za námi... ale já na ty svoje teprve čekám! Proto se chci podělit o to, co mám v plánu číst, případně co už čtu, a třeba taky posbírat nějaké vaše tipy. A chci dát najevo, že můj blog stále žije, ač teď v letních parnech to tu není na příspěvky zrovna bohaté...

Takže na co se chystám vrhnout, až dojde dovolená i na mě? Už teď se připravuju a navnazuju jednou speciální knihou. Normálně bych po ní asi nesáhla, ale že je to léto a že je to takový trochu turistický průvodce... Rok v Provenci je kniha britského novináře, který se se svou ženou rozhodl přesídlit právě do téhle části Francie. Sepisuje své postřehy, zážitky s místním obyvatelstvem, píše o tom, jaké to je, rekonstruovat dům, sehnat řemeslníky, zapadnout mezi ostatní vesničany. A taky jak odhánět hejna "kamarádů", kteří se zničehonic zjeví, když zjistí, kam se teď přestěhovali. Protože řekněme si to upřímně, kdo by nechtěl mít přátele s vesnickým domem v Provence? Čtení je to celkem zábavné, občas se objeví i nějaký ten tip, kam stojí za to se vydat. Mayle sepsal ještě dvě pokračování, ale upřímně si moc nedovedu představit, co by se tam dalšího a nového dalo vyčíst. Ale teď čtu jedničku a s debilním úsměvem odpočítávám dny, kdy už uvidím ta levandulová pole. Snad ještě kvetou! :)

Další knížka v pořadí je Růžový hotel od nakladatelství Plus. Zaujala mě už když vyšla "na papíře". Má poměrně líbivou obálku, co vypadá letně, nominace na Orange Prize taky zaujme a anotace? Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu, kterou je sedmnáctiletá dívka z Londýna, se zničehonic dozví, že v Los Angeles tragicky zemřela její matka. Ta ji jako tříletou opustila a beze stopy zmizela a u nich doma se o ní nikdy nemluvilo. Dcera se přesto vydá do Kalifornie na pohřeb s tím, že za pár dní se vrátí domů. Postava matky, kterou v podstatě nikdy nepoznala, ji však zaujme a ona začne pátrat po jejích osudech. Jakmile začal Plus dělat elektronické knížky, zamířila rovnou do mojí čtečky.

No a do třetice. Nečekaná kniha. Překvapení léta, které "náhodou" prosáklo na veřejnost. Debutující autor Robert Galbraith. Víte, o čem mluvím, že? The Cuckoo´s Calling. Myslím si, že J. K. Rowlingové a týmu lidí kolem ní se povedl geniální tah. Je to skvěle vymyšlené, pravda, sice dost brzy po vydání Prázdného místa, ale i tak tahle "kukačka" pobláznila spoustu lidí. Včetně mě, přiznávám. Riskuju, že ta knížka nebude dobrá a že jsem vyhodila šestnáct euro. Ale asi mi to za to stojí. Je to absurdní, protože vlastně nejsem žádný velký fanda detektivek. Funguje u mě zkrátka to jméno. Už jen obálka vypadá na živo daleko lépe než na monitoru počítače. A zase je to velká kniha, čítá čtyři sta padesát stran, takže nebude vyloženě do kabelky, ale to mi vlastně nevadí. (Rowlingová zkrátka neumí být stručná :)) Čekala jsem na ni skoro tři týdny, než ji dotisknou a než doputuje až ke mně. Včetně nové záložky z Bookdepository, která mi přijde opravdu zábavná. Tak jsem zvědavá a těším se, až budu mít čas se do ní pustit. Snad mě nezklame!

A ještě něco? Polopracovně se chci podívat na Second Chance Summer, další knihu od autorky Amy a Rogera. Je to zase letní čtení, první příběh mě moc bavil, tak proč to nezkusit. Dočítám (Ne)obyčejného kluka, kterého mám na recenzi pro Neoluxor. Schází mi ještě asi 30 % a už teď můžu říct, že je to opravdu výjimečná kniha. V kindlu na mě taky poměrně dlouho čeká knížka Tak trochu úžasní. Pořídila jsem ji nejspíš v rámci nějakých slev na Kosmasu. Podle anotace docela oddychovka, na léto jak dělaná. A taky bych se ráda co nejdříve dostala k nějaké knížce od Jany Šrámkové, protože na ni kolem sebe slyším samou chválu. Uvidím, co všechno zvládnu...

A co čtete nebo se chystáte číst vy?

Nebo v tomhle horku nemáte na knihy ani pomyšlení? :)

Na cestě s dvěma americkými teenagery

zdroj: happymundane.com

Slavné Na cestě od Jacka Kerouacka jsem nedočetla. Pokoušela jsem se o to asi v sedmnácti, ale prostě mě to nechytlo. Přišlo mi to příliš chlapské, mačistické (krásné české slovo, ale rozumíte mi, ne?) a zkrátka mě nebavilo, jak si jedou korbách těch různých náklaďáků a připadají si děsně cool. Asi je to celé vlastně realistické, ale nevím... možná se rouhám, tehdy to nebylo nic pro mě. Třeba to ještě někdy napravím a dám té knížce druhou šanci. Nicméně přiznávám, že právě tahle legendární kniha vězí za českým názvem příběhu Amy a Rogera. V originále podtitul zní Epic Detour, což se dost dobře do češtiny převést nedá, a když už, tak epická nebo impozantní zajížďka nezní zrovna dvakrát lákavě. Na cestě mě napadlo, ačkoli jsem Kerouacka nedočetla. A ačkoli s ním tahle kniha ani vzdáleně nesouvisí a není si podobná. To bych si ani nikdy netroufla tvrdit. Snad až na tu cestu Amerikou, samozřejmě. Na cestě zkrátka vnímám jako nějakou esenci všech knih o roadtripech. Ten obyčejný název v sobě má všechno, co takový roadtrip může obnášet. Touhu po dálkách, těšení se a možná i trochu nebezpečí. Nebo to tak snad není? Kdo to četl, opravte mě...

Už jsem psala na Goodreads, že Amy a Roger je pro mě něco jako "guilty pleasure". Takové to čtení, o kterém víte, že vám nic moc extra nepřinese, ani vás nijak nepovznese či neposune dál. Ale přesto vás baví, protože má v sobě něco přitažlivého. Možná je to tím, že začínají prázdniny a všichni kolem mě někam odjíždějí... Morgan Matsonové se nicméně podařilo vyskládat příběh i hrdiny tak, abych hltala téměř každou stránku. Abych s Amy cítila. A hlavně abych měla dojem, že jsem na tom výletě s nimi. Dojem, který navozuje třeba i "obrazový materiál" v podobě zápisků, fotek a účtenek, což je mimochodem určitě prima nápad. Taky to byla jedna z prvních věcí, která mě na knize zaujala. Je to letní čtení, ale ne nutně. Za tím na první pohled obyčejným románkem o cestě napříč Amerikou je toho trošku víc. Sice nic objevného, Amyin případ rozhodně není "originál", ale způsob, jakým je podaný, mě zkrátka dojímal. Cítila jsem s ní... Jen si to představte, váš otec zemře při autonehodě a vy jste u toho. Co víc, vy řídíte! Dovedli byste se pak posadit za volant? Podívat se matce do očí? Navíc máte bratra, který má tolik problémů sám se sebou a s alkoholem, že ten vám nejspíš nepomůže se z toho dostat.

Strčit tenhle příběh do prostředí roadtripu mi zkrátka přijde vážně povedené. Amy to tím pádem nutně staví před hamletovskou otázku řídit, či neřídit. Protože kolik se toho vyřeší, když jste na cestě? Něco samo od sebe, něco vyřešíte vy, protože se doslova "posouváte". Cesta je jako vývoj. Ne nadarmo to bývá symbol dospívání. Proto jsou asi roadtripy tak přitažlivé. Možná té knížce přičítám víc, než v ní je, jsou to zkrátka jen dva teenageři, co jedou napříč Amerikou. Ale není to právě to, co vám mají knihy dávat? Že si v nich každý najdeme třeba i to něco navíc? A přiznejme si to, všichni občas trochu toužíme vyrazit někam na klikatící se silnici a do neznáma. Možná utéct před problémy, nebo je právě naopak vyřešit a hodit za hlavu. A nebo zkrátka  jen za poznáním. Což se teď při prázdninách hodí... A proto se vás ptám:

Doporučíte mi nějakou další cestovací knihu?
Nebo mě přesvědčte, proč číst Kerouacka...
A přečtěte si Amy a Rogera, fakt si myslím, že to stojí za to ;)

Trochu divní hrdinové = trochu divné knihy?

Na tenhle článek mě přivedlo hned několik knih, které jsem v poslední době četla, či se číst chystám. Hlavně pak asi Spodek, o kterém jsem po dočtení na Goodreads napsala, že to je nejdivnější skvělá kniha. A myslela jsem to vážně dobře. Může být něco divného dobré? To samotné slovo s sebou nese jasný negativní příznak... uvažovala jsem o tom ještě víc, když jsem právě na Spodka psala recenzi pro Neoluxor. A v tom mě napadla druhá kniha, kterou jsem nedávno dočetla. Kdo chytá v žitě. Klasika, která mě dlouho míjela, protože jsem si o ní myslela bůhvíco. Ani nevím proč. Tyhle dvě knížky se mi trochu prolnuly a já si uvědomila (už po tolikáté...), že mě vážně asi dost baví trochu "divní" hrdinové. A vidíte, už to slovo radši dávám do uvozovek, abych nevzbudila nějaký špatný dojem.

Spodek je sice o dost švihlejší než Kdo chytá v žitě, ale oba hrdinové jsou v podobném věku, knihy těží z newyorského genia loci a odehrávají se v přibližně stejném časovém úseku. Obě knížky se můžou tvářit trochu jako young adult, když to přeženu a když se budeme chtít soustředit jen na věk hlavních hrdinů. Kdo chytá v žitě je obyčejně pěkně poskládaný příběh. Dovedu si představit, že ve své době byla ta kniha trochu kontroverzní, ale líbí se mi, jak je nadčasová. Poprvé vyšla v padesátých letech minulého století a pořád funguje. Občas na vás sice vyskočí slova jako mazavka, prokrindapána nebo ostopéro, ale Holden je puberťák jako každý jiný a tyhle malé připomínky, že knížka není úplně „dnešní“ mě vlastně moc bavily. Spodek je naproti tomu postavený celý na diagnóze hlavního hrdiny. William Heller ke totiž schizofrenik, a jeho knižní projev je i proto fascinující. Je to jedna z těch knih, které buď naprosto propadnete, nebo ji budete nenávidět. Úplně vidím, jak moc rozporuplné ohlasy musela budit, budí a budit bude. No a jelikož já holduju těm "divným", samozřejmě jsem jí propadla. A dumám, zda to taky není diagnóza... máte rádi divné hrdiny? Německy se divný hovorově řekne komisch, což je trošku legrační a v některých překladech se to zábavný způsobem špatně interpretuje. Ale mě se to líbí a přijde mi, že to vlastně sedí. Protože být divný je vlastně trochu komisch. Ne? :)

Ovšem abyste mi rozuměli, nemám na mysli takovou tu "paranormální" divnost, jako když se někdo třpytí na slunci nebo je potomek andělů. Mám dojem, že některé z YA knih se touhle divností pokoušejí nahradit divnost literární, dá-li se to tak nazvat. Autoři už neví, co by vymysleli, tak bác, budeš trochu vyčuhovat a pročpak to? No jasně, však jsi napůl vlkodlak/upír/andělka/čarodějka/cestovatel časem. A samozřejmě musíš spasit svět. Nechápejte mě špatně, nechci se principiálně stavět proti takovým knihám, dost jich vydáváme a spousta jich stojí za přečtení. A baví mě, vážně moc. Jen mám teď poslední dobou zkrátka mnohem víc náladu na contemporary. A možná je to určitý trend, nevnímáte to taky tak? Knížky ze skutečného světa... což je moc pěkný oslí můstek k Marcelovi ve skutečném světě. Podle mě další báječná kniha, jejíž hrdina má jasnou diagnózu podobně jako Spodek, jen mě tak napadla, malá vsuvka na závěr :) Moc se teď těším, až se dostanu k Perks of Beeing a Wallflower, protože to je taky taková kniha s divným hrdinou. Viděla jsem film, moc se mi líbil, ale trochu doufám, že mi ta knížka přinese docela nový zážitek. Tak se snad nepletu!

Co vy a skutečně divní hrdinové? Baví vás?

A doporučíte mi nějaké divné čtení?